6 C 207/2021-25 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 375 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 588,51 Kč. Svůj žalobní návrh žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a jako takový se dne 1. 9. 2009 v souladu se zákonem přihlásil do evidence poplatníků televizního poplatku. V souvislosti s uvedeným žalovanému zároveň vznikla povinnost platit televizní poplatek dle zákona. Žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil v období od srpna 2018 do srpna 2020 (poplatek 135 Kč měsíčně), čímž vznikl nedoplatek v celkové výši 3 375 Kč, který žalovaný nedoplatil ani v dodatečné lhůtě poskytnuté mu žalobkyní v písemné výzvě k úhradě dlužné částky. Žalobkyně se proto se svým nárokem obrátila k soudu, kdy po žalovaném požadovala uhradit nedoplatek na televizním poplatku ve výši 3 375 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z každého jednotlivého televizního poplatku za období od počátku prodlení, který žalobkyně souhrnně kapitalizovala ke dni podání žaloby v celkové výši 588,51 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě potvrzení ze dne 21. 6. 2021 o přihlášení poplatníka televizních poplatků – žalovaného, do evidence poplatníků v září 2009; na základě výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků ze dne 27. 11. 2020 (vč. podrobného rozpisu historie dlužné částky) a výzvy ze dne 29. 1. 2021 a souvisejících doručenek, specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný se v roce 2009 přihlásil jako držitel televizního přijímače do evidence poplatníků televizních poplatků s tím, že v přihlášce uvedl adresu [adresa žalovaného]. Žalovaný však žalobkyni televizní poplatek neplatil v období od srpna 2018 do srpna 2020 (poplatek 135 Kč měsíčně), přičemž takto vzniklý nedoplatek ani částečně nevyrovnal, a to ani v reakci na opakované písemné výzvy žalobkyně. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaný je poplatníkem televizního poplatku v souladu s ust. § 3 odst. 2 a § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v platném znění. Žalovaný splnil svou povinnost a jako vlastník televizního přijímače se přihlásil do evidence poplatníků televizních poplatků. Byl proto povinen hradit zákonem stanovenou výši poplatku (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb.). Poplatek, který je splatný podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce, žalovaný v uvedeném období nezaplatil. Žalovaný se tedy dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého dluhu. Vedle žalované jistiny žalobkyni vznikl v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, a proto jí v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 6. O nákladech řízení soud rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., když právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch. Náklady řízení v celkové výši 600 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu hotových výdajů za zaslání předžalobní upomínky a podání žaloby ve výši po 100 Kč (dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen vyhl. č. 254/2015 Sb.) ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb.). 7. Žalobkyní požadovaná náhrada nákladů řízení ve výši 1 126 Kč za právní zastoupení nebyla žalobkyni přiznána, jelikož žalobkyně je veřejnoprávní institucí a lze na ni tedy v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Náhradu nákladů za právní zastoupení nelze v takovémto případě aplikovat jako svým způsobem sankční mechanismus (srov. nález Ústavního soudu č. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013). Proto v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., které přiznává právo na náhradu hotových výdajů i nezastoupenému účastníku, který jejich výši nedoložil, soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby, a to za vyhotovení předžalobní upomínky a za podání žaloby, oboje po 100 Kč dle ust. § 2 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. 8. Žalovaný je povinen splnit uložené povinnosti do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný je v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.