6 C 241/2021-26 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 7. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 3 104 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 520,40 Kč. Svůj žalobní návrh žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a jako taková se dne 1. 8. 2005 v souladu se zákonem přihlásila do evidence poplatníků televizního poplatku. V souvislosti s uvedeným žalované zároveň vznikla povinnost platit televizní poplatek dle zákona. Žalovaná tuto svoji povinnost nesplnila v období od října 2018 do srpna 2020 (poplatek 135 Kč měsíčně), čímž vznikl nedoplatek v celkové výši 3 104 Kč, který žalovaná nedoplatila ani v dodatečné lhůtě poskytnuté jí žalobkyní v písemné výzvě k úhradě dlužné částky. Žalobkyně se proto se svým nárokem obrátila k soudu, kdy po žalované požadovala uhradit nedoplatek na televizním poplatku ve výši 3 104 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z každého jednotlivého televizního poplatku za období od počátku prodlení, který žalobkyně souhrnně kapitalizovala ke dni podání žaloby v celkové výši 520,40 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě potvrzení ze dne 21. 6. 2021 o přihlášení poplatníka televizních poplatků – žalované, do evidence poplatníků v srpnu 2005; na základě výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků ze dne 27. 11. 2020 (vč. podrobného rozpisu historie dlužné částky) a související dodejky a výzvy ze dne 29. 1. 2021 s dodejkou, specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Z listin předložených žalobkyní má soud za prokázané, že žalovaná se v roce 2005 přihlásila jako držitel televizního přijímače do evidence poplatníků televizních poplatků s tím, že v přihlášce uvedla adresu [adresa žalované]. Za období od října 2018 do srpna 2020 však žalobkyni televizní poplatek neplatila, přičemž takto vzniklý nedoplatek ani částečně nevyrovnala, a to ani v reakci na opakované písemné výzvy žalobkyně. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaná je poplatníkem televizního poplatku v souladu s ust. § 3 odst. 2 a § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v platném znění. Žalovaná splnila svou povinnost a jako vlastník televizního přijímače se přihlásila do evidence poplatníků televizních poplatků. Byla proto povinna hradit zákonem stanovenou výši poplatku (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb.). Poplatek, který je splatný podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce, žalovaná v uvedeném období nezaplatila. Žalovaná se tedy dostala do prodlení s plněním tohoto peněžitého dluhu. Vedle žalované jistiny žalobkyni vznikl v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, a proto jí v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 6. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., když právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch. Náklady řízení v celkové výši 600 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu hotových výdajů za zaslání předžalobní upomínky a podání žaloby ve výši po 100 Kč (dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen vyhl. č. 254/2015 Sb.) ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb.). 7. Žalobkyní požadovaná náhrada nákladů řízení ve výši 1 126 Kč za právní zastoupení nebyla žalobkyni přiznána, jelikož žalobkyně je veřejnoprávní institucí a lze na ni tedy v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Náhradu nákladů za právní zastoupení nelze v takovémto případě aplikovat jako svým způsobem sankční mechanismus (srov. nález Ústavního soudu č. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013). Proto v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., které přiznává právo na náhradu hotových výdajů i nezastoupenému účastníku, který jejich výši nedoložil, soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby, a to za vyhotovení předžalobní upomínky a za podání žaloby, oboje po 100 Kč dle ust. § 2 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. 8. Žalovaná je povinna splnit uložené povinnosti do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná je v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.