7 C 218/2020-18 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 20. 7. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 19 120 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 104 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a to dne 9. 1. 2019 bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 36,26 % ročně, tj. částku v celkové výši 29 400 Kč, a to v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 980 Kč. Podle čl. VI. odst. 3 smlouvy a čl. V. odst. 3 všeobecných obchodních podmínek, je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením dvou měsíčních splátek současně. Podle čl. VI. odst. 4. smlouvy má žalobkyně právo požadovat po žalovaném rovněž úhradu nákladů vzniklých v důsledku prodlení žalovaného, a to částku ve výši 500 Kč za druhou upomínku k úhradě, zahrnující i oznámení o zesplatnění úvěru. Žalovaný do dne zesplatnění uhradil pouze deset splátek po 980 Kč, poslední splátku uhradil dne 22. 11. 2019. Žádnou další měsíční splátku již neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru žalobkyně celý úvěr zesplatnila. Z důvodu neplnění splátkové povinnosti byly žalovanému zaslány dvě upomínky. Druhá upomínka ze dne 13. 3. 2020 v sobě obsahovala oznámení o zesplatnění úvěru s uvedením data zesplatnění úvěru, a to ke dni zaslání této upomínky. Žalovaný následně dne 16. 4. 2020 uhradil žalobkyni částku 980 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení dlužné částky sestávající z dlužné jistiny ve výši 18 620 Kč a poplatku za oznámení o zesplatnění úvěru ve výši 500 Kč, tj. částky v celkové výši 19 120 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni ani po výzvě k zaplacení dlužnou částku v plné výši neuhradil, žalobkyně dále požadovala po žalovaném i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. z částky 18 620 Kč, a to počínaje uplynutím deseti dnů ode dne doručení oznámení o zesplatnění úvěru, tj. od 30. 3. 2020 do zaplacení, přičemž ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tato částka činila 2 104 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a smluvní pokuty, žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. se žalovaný nevyjádřil a žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 4. Z důkazů předložených žalobkyní, a to zejména ze smlouvy o úvěru [číslo] všeobecných obchodních podmínek smlouvy o úvěru, výpisu z účtu žalobkyně, oznámení o zesplatnění úvěru a předžalobní výzvy k plnění ze dne 13. 3. 2020 má soud za zcela prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a to dne 9. 1. 2019 bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku v celkové výši 29 400 Kč, a to v 30 měsíčních splátkách po 980 Kč. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil, když žalobkyni neuhradil na dlužné jistině částku v celkové výši 18 620 Kč. Žalobkyně prostřednictvím výzvy k plnění dlužné částky vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však svůj dluh žalobkyni v plné výši neuhradil. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 6. Ve světle citovaných ustanovení soud posoudil po právní stránce žalobu ohledně nároku ze smlouvy o úvěru jako důvodnou. Žalobkyně splnila své povinnosti ze smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, jelikož žalovanému poskytla peněžní prostředky. Naopak žalovaný svůj díl závazku řádně nesplnil, jelikož poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátil pouze zčásti. Žalovaný tedy nezaplatil část dluhu ve výši 18 620 Kč, a dostal se tak dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, za což je po právu sankcionován úrokem z prodlení a smluvní pokutou v souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku. Lze přisvědčit, že žalovaný část dohodnuté částky žalobkyni nesplatil a je tedy povinen zaplatit žalobkyni částku celkem ve výši 21 224 Kč představující nesplacenou jistinu ve výši 18 620 Kč, dále poplatek za opakovanou upomínku k úhradě dluhu ve výši 500 Kč a dále smluvní pokutu výši 0,1 % denně z částky 18 620 Kč od 30. 3. 2020 do 20. 7. 2020 ve výši 2 104 Kč. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou a zcela jí vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, jehož výše byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch. Náklady řízení ve výši 2 302 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 850 Kč a náklady právního zastoupení v celkové částce 1 452 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby à 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby à 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), a z částky 252 Kč jako náhrady daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Soud posoudil žalobu podanou žalobkyní jakožto návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech tak, jak to předpokládá ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Je totiž zřejmé, že žalobkyně podala ke zdejšímu soudu více obdobných žalob, které se liší pouze osobou žalovaného a výší dlužné částky. Nejedná se tedy o skutkově i právně složité věci, které by se vyskytovaly v rámci podnikání žalobkyně výjimečně. 8. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. 9. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).