8 C 129/2020-40 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobce podal dne [datum] návrh, kterým se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 10 484,24 Kč s příslušenstvím, a to jako nároku vyplývajícího ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba], později [právnická osoba], [IČO], která pohledávku za žalovaným postoupila žalobci dne [datum]. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když současně účastníci proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba], později [právnická osoba] (dále jen původní věřitel), z dispozice k této smlouvě ze dne [datum], z bankovních výpisů, z korespondence mezi účastníky a ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi žalobcem a původním věřitelem soud zjistil, že původní věřitel vedl pro žalovaného běžný účet, ke kterému mu poskytl možnost čerpání úvěru, tzv. [anonymizováno], a to až do výše 5 000 Kč, které měl žalovaný pravidelně splácet ve sjednaných splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 29 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal a přečerpal, ale původnímu věřiteli nevracel, proto původní věřitel úvěr ke dni [datum] zesplatnil a následně pak pohledávku za žalovaným dne [datum] postoupil žalobci. K tomuto dni dlužil žalovaný na úvěrové jistině částku 10 329,20 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení částku 155,04 Kč. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů a zákona [číslo] Sb. o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl původní věřitel žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu se sjednanými úroky v dohodnuté době vrátit. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil. Podle ust. § 1895 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným žalobci, kterému je žalovaný povinen dlužnou částku včetně sjednaného úroku z úvěru zaplatit. Protože žalovaný neuhradil dluh včas, dostal se do prodlení a je povinen žalobci zaplatit úroky z prodlení, jejichž výše vyplývá z vl.nař. [číslo] Sb. ve znění pozdějších předpisů (§ 1970 obč. zák.). Podle ust. 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Tyto představují soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 900 Kč (tři úkony po 300 Kč, § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů zejména vyhl.č. 120/2014 Sb., převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzva), hotové výdaje 300 Kč (tři úkony po 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalobce zastupoval. V daném případě použil soud pro výpočet odměny a hotových výdajů advokáta zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení v části páté vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, zejména vyhl. č. 120/2014 Sb., protože řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění do 50 000 Kč.