8 C 163/2020-37 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně podala dne 1. 9. 2020 návrh, kterým se domáhala zvýšení výživného, které bylo stanoveno rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] v částce 1 600 Kč měsíčně na částku 3 000 Kč měsíčně počínaje 1. 9. 2020. Žalovaný zpočátku se zvýšením výživného nesouhlasil, v průběhu řízení souhlasil se zvýšením výživného na částku 2 200 Kč měsíčně, ale až od 1. března 2021. Ze shodných tvrzení účastníků, z potvrzení o studiu, z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] a z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalobkyně je dcerou žalovaného, se kterým ve společné domácnosti nežije. V současné době je studentkou čtvrtého ročníku [ulice] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] ve [anonymizována dvě slova] [jméno]. Žije s matkou [jméno] [příjmení] v nájemním bytě. Ve společné domácnosti s nimi žije ještě manžel matky žalobkyně [jméno] [příjmení]. Žalovaný je v invalidním důchodu s těžkým tělesným postižením, které mu neumožňuje pracovat. Bydlí sám ve vlastním bytě, jinou vyživovací povinnost nemá. Rovněž matka žalobkyně nemá další vyživovací povinnost. Ze zpráv Úřadu práce [obec] a Okresní správy sociálního zabezpečení ve [anonymizována dvě slova] [jméno] soud zjistil, že žalovaný pobírá invalidní důchod ve výši 12 245 Kč měsíčně, příspěvek na bydlení ve výši 987 Kč měsíčně a příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně. Matka žalobkyně byla téměř celý rok 2020 v pracovní neschopnosti a pobírala měsíčně částku okolo 10 000 Kč na nemocenských dávkách. V současné době probíhá řízení o přiznání invalidního důchodu matce žalobkyně. Ze zprávy zaměstnavatele manžela matky žalobkyně soud zjistil, že jeho měsíční příjem je okolo 28 000 Kč měsíčně. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že je studentkou posledního ročníku střední školy a ve studiu by chtěla pokračovat. V rámci studia se musí zúčastňovat různých kurzů, skládala vědomostní zkoušky, nakupovala učebnice. Na stravování ve škole platí měsíčně 700 Kč. Má zvýšené výdaje na koupi léků na alergii, dioptrických brýlí a hygienické potřeby. Otec jí nad rámec běžného výživného ničím nepřispívá. Vše hradí matka s otčímem. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že návrh na zvýšení výživného je důvodný, ale ne v takové výši, jak žalobkyně požaduje. Podle ustanovení § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle ustanovení § 915 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Podle ustanovení § 913 odst. 1 o.z. jsou pro určení rozsahu výživného odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. V daném případě je nepochybné, že žalobkyně je dcerou žalovaného a soustavným studiem se připravuje na budoucí povolání. Není tedy schopna se sama živit. O výživném bylo naposledy rozhodováno v roce 2017, kdy byla žalobkyně ještě žákyní základní školy. Soud vycházel ze skutečnosti, že invalidní důchod žalovaného činil 9 916 Kč, i tehdy žalovaný pobíral příspěvek na bydlení a příspěvek na péči. Příjem matky byl okolo 10 000 Kč měsíčně. Od posledního rozhodování došlo k výrazným změnám jak na straně žalobkyně jako oprávněné, tak na straně žalovaného jako povinného. U žalovaného došlo k nárůstu měsíčního příjmu o 2 300 Kč, u žalobkyně došlo ke zvýšení potřeb v souvislosti se studiem na střední škole. S přihlédnutím k těmto změnám a rovněž tak s přihlédnutím k doporučující tabulce Ministerstva spravedlnosti České republiky pro stanovení výživného má soud za to, že by mělo být výživné zvýšeno na částku 2 300 Kč měsíčně, a to od 1. 9. 2020, kdy žalobkyně návrh podala. Zvýšení o dalších 700 Kč, jak žalobkyně navrhovala, shledal soud nedůvodným, neboť by byla porušena rovnováha mezi životní úrovní žalobkyně a žalovaného. Soud proto v tomto rozsahu návrh zamítl. Vzhledem k tomu, že bylo výživné zvýšeno zpětně od 1. září 2020, vznikl za období září 2020 až únor 2021, tedy za šest měsíců, dluh ve výši 4 200 Kč. Soud uložil žalovanému, aby tuto částku měsíčně splácel ve splátkách po 350 Kč, když přihlédl k finanční situaci žalovaného a jeho schopnostem dlužné výživné doplatit. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když přihlédl k úspěchu a neúspěchu účastníků v tomto řízení a též k tomu, že účastníkům žádné náklady nevznikly.