8 C 236/2020-28 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobce podal dne [datum] návrh, kterým se proti žalované domáhal zaplacení částky 4 815 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a to jako nároku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru uzavřené elektronicky mezi žalovanou a [právnická osoba], [IČO] (dále jen původní věřitel), která pohledávku za žalovanou postoupila žalobci. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila a k jednání se nedostavila. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a původním věřitelem, z potvrzení o platbě, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ze seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované dne [datum] úvěr ve výši 1 500 Kč, který měla žalovaná včetně poplatku ve výši 315 Kč vrátit do [datum]. Žalovaná však ničeho nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena žalobci. Tato skutečnost byla žalované oznámena a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovaná však ani poté žalobci ničeho nezaplatila. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný pouze z části. Mezi žalovanou a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku a zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč a žalovaná se zavázala tyto včetně poplatku ve výši 315 Kč v dohodnuté době vrátit. Celkem tedy měla žalovaná původnímu věřiteli vrátit 1 815 Kč. Žalovaná však svoji povinnost nesplnila. Podle ust. § 1895 a násl. občanského zákoníku postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou žalobci, kterému je žalovaná povinna dlužnou částku zaplatit. Žalobce se domáhal zaplacení částky 4 815 Kč, ovšem z žaloby není zřejmé, co tato částka přesně zahrnuje. Prokazatelně lze dovodit pouze částku 1 815 Kč, k jejíž úhradě se žalovaná ve smlouvě o úvěru zavázala. Co představuje částka 3 000 Kč, kterou žalobce navíc požaduje, nebylo prokázáno a žalobce k tomu ani bližší skutečnosti neuvedl. Soud proto návrh ohledně této částky zamítl jako nedůvodný. Protože žalovaná neuhradila výše uvedenou částku včas a dostala se do prodlení, je povinna žalobci zaplatit úroky z prodlení, jejichž výše vyplývá z vl.nař. č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů (§ 1970 obč. zák.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když přihlédl k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v tomto sporu (úspěch žalobce je 38 %, úspěch žalované je 62 %). Žalovaná by měla právo na náhradu nákladů řízení ve výši 24 %. Žalované však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.