10 C 125/2022-44 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 513 Kč s příslušenstvím z titulu pojistné smlouvy [číslo] s počátkem pojištění 8. 10. 2020, přičemž příslušenství pohledávky sestávalo kromě jiného z nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Soud rozsudkem ze dne 14. 7. 2022, č. j. 10 C 125/2022-33, přiznal žalobkyni jednak 513 Kč odpovídající žalované jistině, se zákonnými úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 20. 1. 2022 do zaplacení, dále jí přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Soud však nikterak nerozhodnul o částce 1 200 Kč odpovídající nákladům spojeným s uplatněním pohledávky žalobkyně. Žalobkyně, které byl výše specifikovaný rozsudek doručen 18. 7. 2022, navrhla 20. 7. 2022 soudu doplnění dotčeného rozsudku, a to konkrétně přiznáním nároku ve výši 1 200 Kč odpovídajícího nákladům žalobkyně spojeným s uplatněním pohledávky. S ohledem na § 166 odst. 1 o.s.ř. proto soud o nároku žalobkyně rozhodl tímto doplňujícím rozsudkem tak, že částku 1 200 Kč žalobkyni přiznal. Nárok žalobkyně byl co do žalované jistiny důvodný, má proto nárok též na její příslušenství. Dle § 513 o.z. jsou příslušenstvím pohledávky též náklady spojené s jejím uplatněním, jejichž minimální výše 1 200 Kč ve věcech, kdy jde o vzájemný závazek podnikatelů, vyplývá z § 3 vyhlášky č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žalobkyni, která se výslovně vzdala náhrady nákladů řízení v řízení o doplnění rozsudku, tuto náhradu nákladů řízení výrokem č. II nepřiznal. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).