10 C 129/2022-32 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 25. 2. 2022 domáhala proti žalovanému zaplacení 28 800 Kč s příslušenstvím. Žalobní návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 14. 12. 2020 uzavřena rámcová smlouva [číslo] přičemž dodatkem [číslo] ze dne 12. 5. 2021 k této smlouvě požádal žalovaný o poskytnutí kontokorentu ve výši 30 000 Kč, které mu bylo téhož dne žalobkyní po posouzení úvěruschopnosti žalovaného schváleno. Žalobkyně však v důsledku závažného porušení smluvních povinností žalovaného přistoupila dne 4. 1. 2022 k zesplatnění kontokorentu ve výši 28 800 Kč, přičemž k tomuto dni činil nesplacený smluvní úrok 1 398,14 Kč. Žalovaný však žalobkyni na žalovanou pohledávku ničeho neuhradil, ani přes předžalobní upomínku. 2. Žalobkyně se z jednání omluvila, souhlasila s tím, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, rámcové smlouvy [číslo] ze dne 14. 12. 2020, obchodních podmínek, podmínek pro používání kontokorentu a dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] ze dne 12. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla kontokorent ve výši 30 000 Kč, který mu byl schválen a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na běžném účtu. Žalovaný se kontokorent zavázal splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 18,90 % ročně, přičemž jednou z podmínek poskytnutí kontokorentu bylo, že k datu měsíční splatnosti úroků měl činit zůstatek běžného účtu částku přesahující svou výší částku úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu a z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný v období od 14. 5. 2021 do 23. 2. 2022 vyčerpal postupně celou výši kontokorentu, zůstatek účtu k 31. 12. 2021 činil minus 300 Kč, zatímco obchodní úrok za prosinec 2021 činil 481,56 Kč. Žalobkyně dne 4. 1. 2022 poskytnutý úvěr zesplatnila, k tomuto dni činila výše čerpané jistiny 30 000 Kč a smluvní úrok 1 398,14 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 1. 2022 a souvisejícího poštovního archu soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužného kontokorentu a současně mu oznámila jeho zesplatnění. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalobkyně poskytla na základě rámcové smlouvy [číslo] ze dne 12. 5. 2021 a dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] ze dne 12. 5. 2021 žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 30 000 Kč za smluvený úrok ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení s placením svého dluhu, když kontokorent v plné výši vyčerpal, avšak žalobkyni jej nesplatil. Žalobkyně proto ke dni 4. 1. 2022 kontokorent zesplatnila a požadovala po žalovaném jeho úhradu spolu se smluvním úrokem. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani poté, co byl k tomu žalobkyní vyzván předžalobní výzvou ze dne 4. 1. 2022. 5. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, proto jí soud vyhověl, když mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v pl. znění (dále jen „o. z.“), a ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž žalovaný nesplnil svoji povinnost pro něj z uvedené smlouvy vyplývající a nevrátil věřiteli poskytnutou finanční částku ve výši 30 000 Kč na jistině a částku 1 398,14 Kč na kapitalizovaném 18,90 % ročním smluvním úroku za období do 4. 1. 2022. Žalobkyni pak dále vznikl nárok na zaplacení smluvního úroku ve výši 18,90 % p. a. z částky 28 800 Kč od 5. 1. 2022 do 30. 1. 2022 a dále ve výši 8,5 % p. a. z částky 28 800 Kč od 31. 1. 2022 do zaplacení. Protože se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením žalované částky, je kromě ní povinen zaplatit žalobkyni i zákonné úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje podle § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2013 Sb., z částky 28 800 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 352 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 152 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (tj. předžalobní výzva, sepis žaloby) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.