10 C 134/2022-33 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 8. 3. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení 1 470 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný evidovaný v registru silničních vozidel jako vlastník/provozovatel osobního motorového vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ vozidlo“), neměl v období od 5. 7. 2019 do 22. 7. 2019 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dní, kdy byla porušována výše uvedená povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož vozidlo nebylo pojištěno 18 dní při denní sazbě příspěvku 65 Kč, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 1 170 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč, přičemž splatnost příspěvku nastala 19. 1. 2020. Žalovaný však na výzvy k úhradě nereagoval a svůj dluh žalobkyni neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně. 2. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je státním občanem [země], čímž je dán ve věci mezinárodní prvek, a u nařízeného jednání nebyl přítomen, přezkoumal procesní soud mezinárodní příslušnosti k projednání věci dle Nařízení Evropského parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ [anonymizována tři slova]“). S ohledem na adresu místa pobytu žalovaného evidované na území České republiky shledal soud svou mezinárodní příslušnost dle článku 4 odst. 1 Brusel I bis. V daném případě je předmětem řízení nárok žalobkyně, který je následkem porušení zákonné povinnosti žalovaného uzavřít pojištění vyplývající ze zákona č. 168/1999 Sb. Jde tak o záležitost nespadající do věcné působnosti Smlouvy mezi ČR a [země] o právní pomoci v občanských věcech (č. 123/2002 Sb. m. s.), a tedy pro určení rozhodného práva bylo zapotřebí aplikovat zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z.m.p.s.“). Z § 26 odst. 2, ve spojení s § 87 odst. 3 a ve spojení s § 24 odst. 2 z.m.p.s. soud dospěl k závěru, že je třeba postupovat podle práva státu, ve kterém má žalovaný obvyklý pobyt, tj. podle českého práva. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního motorového vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], neměl od 5. 7. 2019 do 22. 7. 2019, tj. 18 dní k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, zaslala žalovanému výzvu k zaplacení příspěvku ve lhůtě 30 dnů od doručení, splatnost příspěvku nastala 19. 1. 2020 O zaplacení příspěvku a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva jej žalobkyně upomínala. Žalovaný požadovaný příspěvek neuhradil, a to ani v reakci na zaslanou předžalobní výzvu ze dne 25. 1. 2022. 5. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl, když žalovaný v rozporu se zákonem provozoval předmětné vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, čímž porušil svou zákonnou povinnost (§ 1 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb.). Podle § 4 odst. 1 a 4 z. č. 168/1999 Sb. byl proto žalovaný jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den, kdy vozidlo neměl pojištěno a dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše příspěvku plyne z § 4 odst. 3 z. č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., tedy součin 18 (počtu dní, kdy byla porušena povinnost pojistit vozidlo) a 65 Kč (výše denní sazby podle druhu vozidla). Výše nákladů na uplatnění příspěvku plyne z § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Celkem tedy je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit částku 1 470 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením žalované částky, je zároveň povinen zaplatit žalobkyni úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť splatnost příspěvku nastala marným uplynutím lhůty uvedené ve výzvě k zaplacení dlužného příspěvku (k tomu viz § 4 odst. 7 z. č. 168/1999 Sb.). 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal ve věci úspěšné žalobkyni, která před jejím podáním žalovaného o zaplacení prostřednictvím právního zástupce písemně upomínala. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dvou paušálních náhrad hotových výdajů à 100 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud má s přihlédnutím k nálezům [název soudu] sp. zn. [ústavní nález], [ústavní nález] a [ústavní nález] za to, že žalobkyni nelze na nákladech řízení přiznat jakožto účelně vynaložené náklady za právní zastoupení, když v projednávaném případě se nejednalo o úkony učiněné v reakci na individuálně uplatněnou obranu ze strany žalovaného, nýbrž o prosté přepsání údajů z upomínky sestavené žalobkyní do formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Byť žalobkyně není subjektem„ spolufinancovaným státem“, byla však zřízena mimo jiné i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných, tedy jejich vybírání a případně též vymáhání představuje činnost náležející k hlavnímu předmětu činnosti žalobkyně. Právě jako takovou by ji žalobkyně měla být schopna zajišťovat vlastními silami, na rozdíl od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje pouze nutný vedlejší produkt jejího podnikání, který nemusí být schopna zabezpečit z vlastních zdrojů. Ačkoliv tedy náklady na zastupování advokátem nejsou v projednávaném případě účelně vynaloženými, náleží žalobkyni paušální náhrada hotových výdajů tak, jako by příslušela účastníku nezastoupenému v řízení zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř., tedy ve výši 200 Kč, tj. ve výši 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za každý ze dvou úkonů (tj. výzvu k plnění a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., když současně řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a šlo v něm o peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč (k tomu srov. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). 7. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.