10 C 177/2022-31 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 5. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení 5 370 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník/provozovatel osobního motorového vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ vozidlo“), neměl v období od 24. 8. 2019 do 9. 11. 2019 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dní, kdy byla porušována výše uvedená povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož vozidlo nebylo pojištěno 78 dní při denní sazbě příspěvku 65 Kč, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 5 070 Kč a na poplatek spojený s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč, přičemž splatnost příspěvku nastala 23. 2. 2020. Žalovaný však na výzvy k úhradě nereagoval a svůj dluh žalobkyni neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně. 2. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je státním občanem [země], čímž je dán ve věci mezinárodní prvek, a u nařízeného jednání nebyl přítomen, přezkoumal procesní soud mezinárodní příslušnosti k projednání věci dle Nařízení Evropského parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ [anonymizována tři slova]“). S ohledem na adresu místa pobytu žalovaného evidovanou na území České republiky shledal soud svou mezinárodní příslušnost dle článku [anonymizováno] odst. [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Pokud jde o určení rozhodného práva, je v daném případě aplikovatelný [číslo listu] odst. [anonymizováno] Nařízení Evropského parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU], o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy, (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), podle něhož mají-li osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země. Dle [číslo listu] odst. [anonymizována tři slova] zahrnuje pro účely tohoto nařízení škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Podle [číslo listu] odst. [anonymizováno] věty [anonymizována tři slova] se pro účely tohoto nařízení za obvyklé bydliště v případě společností a jiných zapsaných nebo nezapsaných právnických osob považuje místo jejich ústřední správy. Sídlo, tj. ústřední správa, žalobkyně se nachází v České republice, žalovaný má své bydliště rovněž v České republice, proto je rozhodným právem právo české. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního motorového vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], neměl od 24. 8. 2019 do 9. 11. 2019, tj. 78 dní k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, zaslala žalovanému výzvu k zaplacení příspěvku ve lhůtě 30 dnů od doručení, splatnost příspěvku nastala 23. 2. 2020 O zaplacení příspěvku a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva jej žalobkyně upomínala. Žalovaný požadovaný příspěvek neuhradil, a to ani v reakci na zaslanou předžalobní výzvu ze dne 24. 1. 2022. 5. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl, když žalovaný v rozporu se zákonem provozoval předmětné vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, čímž porušil svou zákonnou povinnost (§ 1 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb.). Podle § 4 odst. 1 a 4 z. č. 168/1999 Sb. byl proto žalovaný jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den, kdy vozidlo neměl pojištěno a dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše příspěvku plyne z § 4 odst. 3 z. č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., tedy součin 78 (počtu dní, kdy byla porušena povinnost pojistit vozidlo) a 65 Kč (výše denní sazby podle druhu vozidla). Výše nákladů na uplatnění příspěvku plyne z § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Celkem tedy je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit částku 5 370 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením žalované částky, je zároveň povinen zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z částky 5 070 Kč od 24. 2. 2020 do zaplacení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť splatnost příspěvku nastala marným uplynutím lhůty uvedené ve výzvě k zaplacení dlužného příspěvku (k tomu viz § 4 odst. 7 z. č. 168/1999 Sb.). 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal ve věci úspěšné žalobkyni, která před jejím podáním žalovaného o zaplacení prostřednictvím právního zástupce písemně upomínala. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dvou paušálních náhrad hotových výdajů à 100 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud má s přihlédnutím k nálezům [název soudu] sp. zn. [ústavní nález], [ústavní nález] a [ústavní nález] za to, že žalobkyni nelze na nákladech řízení přiznat jakožto účelně vynaložené náklady za právní zastoupení, když v projednávaném případě se nejednalo o úkony učiněné v reakci na individuálně uplatněnou obranu ze strany žalovaného, nýbrž o prosté přepsání údajů z upomínky sestavené žalobkyní do formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Byť žalobkyně není subjektem„ spolufinancovaným státem“, byla však zřízena mimo jiné i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných, tedy jejich vybírání a případně též vymáhání představuje činnost náležející k hlavnímu předmětu činnosti žalobkyně. Právě jako takovou by ji žalobkyně měla být schopna zajišťovat vlastními silami, na rozdíl od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje pouze nutný vedlejší produkt jejího podnikání, který nemusí být schopna zabezpečit z vlastních zdrojů. Ačkoliv tedy náklady na zastupování advokátem nejsou v projednávaném případě účelně vynaloženými, náleží žalobkyni paušální náhrada hotových výdajů tak, jako by příslušela účastníku nezastoupenému v řízení zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř., tedy ve výši 200 Kč, tj. ve výši 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za každý ze dvou úkonů (tj. výzvu k plnění a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., když současně řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a šlo v něm o peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč (k tomu srov. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). 7. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.