10 C 194/2022-29 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 8. 8. 2022 domáhala zaplacení 9 832,87 Kč s příslušenstvím. Žalobní návrh odůvodnila tak, že žalovaná dne 5. 8. 2020 uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen jako„ původní věřitelka“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalované úvěr ve výši 4 700 Kč, který se žalovaná zavázala původní věřitelce splatit spolu s poplatkem ve výši 5 132,87 Kč nejpozději do 4. 9. 2020. Žalovaná však do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a je v prodlení. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkou ze dne 20. 1. 2022. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 3. 2021 s původní věřitelkou. 2. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila, ani se neomluvila, ač k němu byla řádně a včas předvolána. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje pohledávkou za žalovanou vzniklou na základě smlouvy o úvěru ze dne 5. 8. 2020, na základě níž žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 4 700 Kč s roční úrokovou sazbou 40 %, které se žalovaná zavázala vrátit do 4. 9. 2020 spolu s poplatkem ve výši 5 132,87 Kč. Soud tak nárok žalobkyně právně posoudil jako nárok ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Protože žalovaná finanční prostředky ve výši 9 832,87 Kč žalobkyni ve lhůtě do 4. 9. 2020 nevrátila, dostala se do prodlení dle § 1968 o.z., za což je po právu sankcionována úrokem z prodlení dle § 1970 o.z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 uzavřené dle § 1879 a násl. o. z. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 832,87 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva a sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud posoudil žalobu podanou žalobkyní jakožto návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech tak, jak to předpokládá ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Je totiž zřejmé, že žalobkyně podala ke zdejšímu soudu více obdobných žalob (např. [spisová značka], [spisová značka] atd.), které se liší pouze osobou žalovaného a výší dlužné částky. Nejedná se tedy o skutkově i právně složité věci, které by se vyskytovaly v rámci podnikání žalobkyně výjimečně. 5. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.