10 C 277/2021-50 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 7. 2021, ve znění doplnění ze dne 21. 12. 2021 a 1. 2. 2022, domáhala na žalované zaplacení částky 3 485 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaná jako vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], neměla v období od 23. 1. 2020 do 22. 4. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli jí tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dní, kdy byla porušována výše uvedená povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož vozidlo nebylo pojištěno 91 dní při denní sazbě příspěvku 35 Kč, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 3 185 Kč a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení příspěvku a poplatku ve výši 3 485 Kč ve lhůtě delší než zákonem stanovené, jeho splatnost nastala 8. 2. 2021. Žalovaná však na tuto výzvu nereagovala a svůj dluh žalobkyni neuhradila, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně. 2. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila, ani se neomluvila, ač k němu byl řádně a včas předvolána. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaná jako vlastník a provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], neměla od 23. 1. 2020 do 22. 4. 2020, tj. 91 dní, k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, zaslala žalované výzvu z 25. 11. 2020 k zaplacení příspěvku včetně poplatku za mimosoudní uplatnění práv na příspěvek, tj. částky 3 485 Kč, ve lhůtě 60 dnů od doručení. O zaplacení ji žalobkyně upomínala výzvou ze dne 4. 3. 2021 a 1. 4. 2021. Žalovaná požadovaný příspěvek neuhradila, a to ani v reakci na zaslanou předžalobní výzvu ze dne 12. 5. 2021. 4. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl, když žalovaná v rozporu se zákonem provozovala předmětné motorové vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, čímž porušil svou zákonnou povinnost (§ 1 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb.). Podle § 4 odst. 1 a 4 z. č. 168/1999 Sb. byla proto žalovaná jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla povinna zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den, kdy vozidlo neměla pojištěno a dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše příspěvku plyne z § 4 odst. 3 z. č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 205/1999 Sb., tedy součin 91 (počtu dní, kdy byla povinnost porušena) a 35 Kč (výše denní sazby podle druhu vozidla). Výše nákladů na uplatnění příspěvku plyne z § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Celkem tedy je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit částku 3 485 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením žalované částky, je zároveň povinna zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z této částky podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť splatnost příspěvku nastala marným uplynutím lhůty uvedené ve výzvě k zaplacení dlužného příspěvku (k tomu viz § 4 odst. 7 z. č. 168/1999 Sb.). 5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal ve věci úspěšné žalobkyni, která před jejím podáním žalovanou o zaplacení prostřednictvím právního zástupce písemně upomínala. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, dvou paušálních náhrad hotových výdajů à 100 Kč (za výzvu k plnění a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a jedné paušální náhrady hotových výdajů à 300 Kč (za reakci ze dne 21. 12. 2021 k výzvě soudu) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud má s přihlédnutím k nálezům [název soudu] sp. zn. [ústavní nález], [ústavní nález] a [ústavní nález] za to, že žalobkyni nelze na nákladech řízení přiznat jakožto účelně vynaložené náklady za právní zastoupení, když v projednávaném případě se nejednalo o úkony učiněné v reakci na individuálně uplatněnou obranu ze strany žalované, nýbrž o prosté přepsání údajů z upomínky sestavené žalobkyní do formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Byť žalobkyně není subjektem„ spolufinancovaným státem“, byla však zřízena mimo jiné i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných, tedy jejich vybírání a případně též vymáhání představuje činnost náležející k hlavnímu předmětu činnosti žalobkyně. Právě jako takovou by ji žalobkyně měla být schopna zajišťovat vlastními silami, na rozdíl od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje pouze nutný vedlejší produkt jejího podnikání, který nemusí být schopna zabezpečit z vlastních zdrojů. Ačkoliv tedy náklady na zastupování advokátem nejsou v projednávaném případě účelně vynaloženými, náleží žalobkyni paušální náhrada hotových výdajů tak, jako by příslušela účastníku nezastoupenému v řízení zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. Soud přistoupil k aplikaci § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. z důvodu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a šlo v něm o peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč (k tomu srov. usnesení [anonymizováno] soudu v [obec] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). 6. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.