10 C 378/2021-51 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 12. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení 44 980 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 21. 2. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž žalobkyně dne 21. 2. 2020 poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 108,48 % p.a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 2 659 Kč, splatných vždy k 18. dni každého měsíce, počínaje březnem 2020. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřena. Přestože žalobkyní bylo vyhověno žádosti žalovaného o bezúplatný odklad splátek (v důsledku čehož žalovanému v období od 18. 2. 2021 do 17. 3. 2021 neběžel úrok) a dále dle § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobkyni od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevznikalo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru, žalovaný neplnil podmínky smlouvy řádně a v případě splátky [číslo] splatné 18. 11. 2020 se dostal do prodlení s její úhradou delšího než 65 dnů, k datu 23. 5. 2021 proto došlo k zesplatnění celého zůstatku úvěru ve výši 34 319,01 Kč (odpovídající původní dlužné jistině ve výši 27 502,56 Kč a dlužnému úroku do zesplatnění zůstatku úvěru ve výši 6 816,45 Kč). Vedle toho žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč za prodlení s úhradou 5 splátek delšího než 30 dnů à 499 Kč, nárok na náhradu nákladů ve výši 1 200 Kč vzniklých v důsledku prodlení s úhradou 6 splátek delšího než 15 dnů à 200 Kč, nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné nové jistiny úvěru, tj. 34 319,01 Kč, kterou žalobkyně uplatňuje od 25. 5. 2021 do data vyhotovení žaloby kapitalizovanou částkou ve výši 6 966,96 Kč a úrok v nominální roční úrokové sazbě 100,48 % p.a. z částky 27 502,56 Kč od 25. 5. 2021 do zaplacení. Žalovaný na žalovanou částku žalobkyni ničeho neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu. 2. Žalobce se z nařízeného jednání 15. 3. 2022 omluvil, žalovaný se k němu nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti takových účastníků. 3. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní. Z návrhu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 2. 2020 opatřeného akceptační doložkou žalobkyně, oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne 24. 2. 2020 včetně související dodejky ze dne 26. 2. 2020, informací pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, předsmluvního formuláře, splátkového kalendáře a dokladu o vyplacení úvěru, soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal žalobkyni úvěr spolu s úrokem ve výši nominální úrokové sazbě 100,48 % ročně zaplatit v 36 měsíčních splátkách po 2 659 Kč splatných vždy k 18. dni v měsíci. Žalovaný se dále ve smlouvě v bodě 6. 1. zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou bude žalovaný v prodlení delším než 30 dnů, nejvýše však 2 999 Kč za kalendářní rok. Dále ve smlouvě bylo v bodě 6. 2. sjednáno, že žalobkyni vznikne právo na účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky delší než 15 dnů. Dále v bodě 6. 3. bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného delšího než 65 dnů, přičemž v souladu s bodem 6.4. smlouvy se dosud nesplacené splátky úvěru, zahrnující jistinu i úroky, až do konce splátkového kalendáře stávají součástí nové jistiny úvěru. V neposlední řadě bylo ve smlouvě v bodě 6.5. sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru v případě neuhrazení nové jistiny úvěru. Z hodnocení klienta, pracovní smlouvy žalovaného, detailů plateb z účtu vedeného na zaměstnavatele žalovaného, výpisu z registru [příjmení] a výsledku skóre žalovaného v registru NRKI soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z karty klienta soud zjistil platební morálku žalovaného při úhradě závazku ze smlouvy [číslo] konkrétně že splátky 2 až 11 uhradil pozdě, splátku 13 až 21 vůbec. Z výzvy k zaplacení ze dne 21. 12. 2020, 18. 1. 2021 a 18. 2. 2021, soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek, upozornila jej i na možnost zesplatnění úvěru. Z potvrzení ze dne 18. 3. 2021 a upraveného splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně potvrdila žádost žalovaného o odklad splátek. Z výzvy k zaplacení ze dne 19. 4. 2021 a 19. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně opětovně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek a upozornila jej na možnost zesplatnění úvěru. Z oznámení ze dne 23. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému automatické zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek trvající 65 dnů, tj. ke dni 23. 5. 2021 byl úvěr zesplatněn, s tím, že po žalovaném požadovala úhradu částky 38 014 Kč sestávající z dlužné původní jistiny ve výši 27 502,56 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6 816,45 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 200 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 11. 2021 včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl právní zástupkyní žalobkyně vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu ve lhůtě 15 dnů. Ze systému časových řad [příjmení] [jméno] národní banky soud zjistil, že v únoru 2020 činily úrokové sazby korunových úvěrů na spotřebu poskytnutých bankami domácnostem v ČR, s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně průměrně 8,08 % ročně. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalobkyně poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 2. 2020 žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr splácet v 36 měsíčních splátkách po 2 659 Kč splatných vždy k 18 dni v měsíci. Nominální úroková sazba činila 100,48 % ročně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se opakovaně dostal do prodlení s placením svého dluhu, když splátky 2 až 11 uhradil pozdě, splátku 13 až 21 vůbec. Žalobkyně tak úvěr ke dni 23. 5. 2021 zesplatnila a po žalovaném požadovala úhradu částky 38 014 Kč sestávající z dlužné původní jistiny ve výši 27 502,56 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6 816,45 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 200 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, ačkoliv k tomu byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2021. V době poskytnutí úvěru žalobkyní žalovanému činily úrokové sazby korunových úvěrů na spotřebu poskytnutých bankami domácnostem v ČR, s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně průměrně 8,08 % ročně. 5. Provedeným řízením má soud za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v pl. znění (dále jen „o. z.“), a ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž žalovaný nesplnil svoji povinnost pro něj z uvedené smlouvy vyplývající a nevrátil žalobkyní poskytnutou finanční částku ve výši 34 319,01 Kč na jistině. Žalobkyni vzniklo v souladu se smlouvou a § 2048 o. z. a § 122 zákona o spotřebitelském úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 2 495 Kč, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 34 319,01 Kč kapitalizovanou za období od 25. 5. 2021 do data vyhotovení žaloby (tj. 13. 12. 2021) částkou ve výši 6 966,96 Kč, jakož i nárok na náhradu nákladů ve výši 1 200 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením žalované částky dle § 1968 o. z., je povinen zaplatit žalobkyni i zákonné úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje podle § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené tak soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl. 6. Soud se následně v souladu s ust. § 588 o. z. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18) zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět i pokud jde o žalobkyní požadovaný úrok ve výši 100,48 % ročně. Soud dospěl k závěru, že tato výše smluvního úroku podstatně přesahuje výši úrokových sazeb za úvěry na spotřebu, s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně, poskytované v únoru 2020 bankami domácnostem, která (jak zjistil soud z databáze časových řad [příjmení] [jméno] národní banky na webové stránce https://www.cnb.cz/docs ARADY/HTML/info) v únoru 2020 činila 8,08 % ročně. Pokud se jedná o sjednané smluvní úroky z úvěru, pak je dle soudu nutno konstatovat, že sjednaný smluvní úrok v jeho nominální výši 100,48 % ročně více než 12 krát převyšuje roční úrok požadovaný bankovními institucemi při poskytování finančních prostředků na základě úvěrových smluv fyzickým osobám v dané době na území ČR. V této souvislosti je třeba uvést, že ustálená judikatura obecných soudů shledává úrokovou míru ro