10 C 385/2021-32 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 11. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 1 000 Kč s příslušenstvím z titulu [anonymizováno] smlouvy [číslo] ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky žalobkyně. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně uzavřela s žalovaným kupní smlouvu na koncové zařízení [anonymizováno] [číslo] typu [anonymizována tři slova] – [anonymizováno], jehož kupní cena byla částečně uhrazena při převzetí koncového zařízení a zbylá část kupní ceny ve výši 5 750 Kč měla být žalovaným uhrazena ve 23 měsíčních splátkách ve výši 250 Kč. Žalovaný však kupní cenu koncového zařízení nehradil řádně, když neuhradil splátku ve výši 250 Kč splatnou 20. 8. 2020 na základě vyúčtování služeb [číslo] v důsledku čehož žalobkyně následně vyúčtováním služeb [číslo] automaticky zesplatnila zbývající dosud neuhrazené splátky ve výši 750 Kč, se splatností 1. 12. 2020. Žalovaný dlužnou část kupní ceny koncového zařízení neuhradil ani přes předžalobní výzvu ze dne 16. 9. 2021. Žalobkyně, její právní zástupkyně i žalovaný se z jednání omluvili. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne [datum] [anonymizováno] smlouvu [číslo] v rámci níž se žalobkyně zavázala prodat žalovanému koncové zařízení [anonymizována tři slova] – [anonymizováno] za kupní cenu 5 751 Kč, která měla být uhrazena ve 23 měsíčních splátkách ve výši 250 Kč dle Pravidel pro prodej zařízení na splátky. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému splátku koncového zařízení ve výši 250 Kč, splatnou 20. 8. 2020 a dále částku ve výši 750 Kč se splatností 1. 12. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 16. 9. 2021. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni něčeho uhradil. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, proto jí vyhověl, když mezi účastníky byla ohledně žalobkyní specifikovaného koncového zařízení uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jíž se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni sjednanou kupní cenu koncového zařízení ve splátkách dle § 1931 o. z. Žalovaný však sjednané plnění ve splátkách neplnil řádně, když se dostal do prodlení s úhradou splátky kupní ceny ve výši 250 Kč, splatné 20. 8. 2020, žalobkyni proto dle uzavřené smlouvy vzniklo právo na vyrovnání celé pohledávky, tedy částky ve výši 750 Kč, představující 3 zbývající splátky po 250 Kč, a to se splatností 1. 12. 2020. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně podle § 1970 o. z. též nárok na úrok z prodlení z částky 1 000 Kč od žalobkyní uplatněného data 2. 12. 2020 do zaplacení, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.