11 C 106/2022-20 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím. Žalobní návrh odůvodnila pohledávkou, kterou nabyla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] od společnosti [právnická osoba] se sídlem [anonymizována dvě slova] (dále jen„ původní věřitelka“). Žalobkyně v návrhu popsala, že žalovaný uzavřel s původní věřitelkou dne [datum] Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného v den uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice, účinné od 10. 11. 2014 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách původní věřitelky, respektive formou textové zprávy SMS. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce zápůjčku spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky dne [datum]. Žalovaný se však dostal do prodlení se splacením zápůjčky, když dne [datum] původní věřitelce zápůjčku nesplatil. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 500 Kč, jež představuje neuhrazenou jistinu zápůjčky. Poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně po žalovaném nepožadovala. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], žalovaný však do dne podání návrhu ničeho neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil. 4. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání, přičemž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Soud má za prokázané, že žalobkyně disponuje pohledávkou za žalovaným, kterou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek od původní věřitelky. Původní věřitelka uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, podle které původní věřitelka půjčila žalovanému částku ve výši 2 500 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce částku sestávající z jistiny ve výši 2 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru. Původní věřitelka žalovanému úvěr poskytla, žalovaný však žalobkyni ani přes upomínky úvěr řádně nesplatil. 6. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Původní věřitelka splnila své povinnosti ze smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, když žalovanému poskytla peněžní prostředky. Naopak žalovaný svoji povinnost k úhradě závazku nesplnil, jelikož poskytnuté peněžní prostředky původní věřitelce nevrátil. Žalovaný se tedy dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, za což je po právu sankcionován úrokem z prodlení. Původní věřitelka platně postoupila svou pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Lze přisvědčit, že žalovaný dohodnutou částku žalobkyni zcela nesplatil a byl povinen zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 1 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou, proto ji v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, který úspěch neměl. Náklady řízení ve výši 1 489 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení v celkové částce 900 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), dále je nutno připočíst částku 300 Kč, která představuje náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby à 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), a konečně částku 189 Kč jako náhradu daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. 8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.