11 C 40/2022-20 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 3 124,69 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobní návrh odůvodnila tak, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova], podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) (dále jen„ původní věřitel“) uzavřela s žalovanou na základě žádosti žalované o klasický úvěr [číslo] jeho akceptací smlouvu, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr [číslo] ve výši 5 698 Kč a žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 19,59 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 291 Kč, a to dle smlouvy, rámcové smlouvy, produktových podmínek a všeobecných obchodních podmínek. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, a proto původní věřitel přistoupil dne [datum] v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami k zesplatnění úvěru. Původní věřitel poté tuto svoji pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaná i přes výzvu svůj dluh před podáním žaloby neuhradila, resp. uhradila pouze jeho část a dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 2 334,69 Kč, poplatků 600 Kč a pojistného 190 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojila. 4. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaná se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřila). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání, přičemž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Soud má za prokázané, že žalobkyně disponuje pohledávkou za žalovanou, kterou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek od původního věřitele. Původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o klasickém úvěru, podle které původní věřitel půjčil žalované částku ve výši 5 698 Kč, a žalovaná se zavázala tuto splatit spolu se smluvním úrokem formou pravidelných splátek. Původní věřitel žalované úvěr poskytl, žalovaná však žalobkyni i přes upomínky svoji povinnost včas a řádně neplnila, čímž vznikl původnímu věřiteli dluh, který žalovaná nezaplatila, přestože k tomu byla původním věřitelem i žalobkyní vyzvána. 6. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Původní věřitel splnil své povinnosti ze smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, když žalované poskytla peněžní prostředky. Naopak žalovaná svoji povinnost k úhradě závazku nesplnila, jelikož poskytnuté peněžní prostředky původní věřitelce zcela nevrátila. Žalovaná se tedy dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, za což je po právu sankcionována úrokem z prodlení. Původní věřitelka platně postoupila svou pohledávku vůči žalované na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Lze přisvědčit, že žalovaná dohodnutou částku žalobkyni splatila pouze částečně a byla povinna zaplatit žalobkyni zbývající dlužnou jistinu ve výši 2 334,69 Kč, poplatky spojené s vymáháním ve výši 600 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 57,31 Kč a pojistné 190 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou, proto ji v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalované, která úspěch neměla. Náklady řízení ve výši 1 489 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení v celkové částce 900 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), dále je nutno připočíst částku 300 Kč, která představuje náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby à 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), a konečně částku 189 Kč jako náhradu daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Soud přihlédl k tomu, že právní zástupce žalované podává ke zdejšímu soudu návrhy na vydání elektronických platebních rozkazů za žalobkyni pravidelně, ve stejné formě textu, jen se mění osoba žalovaného a výše předmětu řízení (pro srovnání např. sp.zn. EPR [číslo], EPR [číslo] a EPR [číslo]). 8. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.