11 C 94/2022-24 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 500 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, a žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 341 Kč a sjednaný smluvní úrok. Úvěr byl žalovanému poskytnut prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval a poté zaslal původní věřitelce žádost o poskytnutí úvěru. Žádost o poskytnutí úvěru byla žalovanému následně schválena a na zadaný bankovní účet mu byla odeslána požadovaná finanční částka. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnil, když do sjednané doby splatnosti řádně neuhradil částku, k jejímuž plnění se zavázal. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena z původní věřitelky na žalobkyni. Změna v osobě věřitelky byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku 14 767,95 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 638,71 Kč (sestávajícího z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 341 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 956,71 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 341 Kč), smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 629,24 Kč. Žalobkyně vyvíjela snahu řešit věc mimosoudně, proto dále nárokuje náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 690 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], žalovaný však do dne podání návrhu neuhradil ničeho. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil. 4. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání, přičemž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Soud má za prokázané, že původní věřitelka uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, podle které původní věřitelka půjčila žalovanému částku ve výši 5 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce částku v celkové výši 10 499,90 Kč do [datum]. Původní věřitelka žalovanému úvěr poskytla. Žalovaný ovšem neuhradil svůj dluh řádně a včas. Původní věřitelka postoupila svou pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni. 6. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Původní věřitelka splnila své povinnosti ze smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když žalovanému poskytla peněžní prostředky. Naopak žalovaný svůj díl závazku nesplnil, jelikož poskytnuté peněžní prostředky původní věřitelce nevrátil. Žalovaný se tedy dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, za což je po právu v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 sankcionován úrokem z prodlení a v souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku i smluvní pokutou. Následně došlo dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobkyni. Lze přisvědčit, že žalovaný dohodnutou částku žalobkyni nesplatila a dluží kromě nesplacené jistiny ve výši 2 000 Kč také smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč, přičemž její výše neodporuje ust. § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů právního zastoupení v celkové částce 1 089 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), a dále je nutno připočíst částku 300 Kč, která představuje náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby à 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), a konečně částku 189 Kč jako náhradu daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. 8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.