13 C 272/2021-21 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované, která je jeho dcerou. Uvedl, že od [datum] na její výživu dle dohody schválené soudem přispívá částkou 3 000 Kč měsíčně. Od této doby však došlo ke změně poměrů na straně žalované, ta v [anonymizováno] [rok] ukončila studium školy [anonymizováno] – [ulice] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], od [datum] je zaměstnaná. Žalovaná je tak schopna se živit samostatně, účastníci se však na zrušení vyživovací povinnosti nedohodli mimosoudně, proto se žalobce obrátil na soud. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že uznává, že [datum] nastoupila do zaměstnání, což žalobci také oznámila, včetně sdělení, že další výživné nepožaduje. Se zrušením vyživovací povinnosti ode dne [datum] tak souhlasí. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. žalobce nereagoval a žalovaná vyslovila s takovým postupem souhlas). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. Z rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že byla schválena dohoda rodičů, podle které žalovaná, tehdy nezletilá, byla svěřena do péče matky a otec (žalobce) se počínaje dnem [datum] zavázal na její výživu přispívat částkou 3 000 Kč měsíčně. Na základě shodných tvrzení účastníků a listin založených ve spise soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalobci byla stanovena povinnost hradit žalované výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalovaná v [anonymizováno] [rok] ukončila studium střední školy, od [datum] je zaměstnaná, sama souhlasila s navrhovaným zrušením vyživovací povinnosti do [datum]. Podle § 910 odst. 1 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že v daném případě nejsou dány podmínky pro trvání další vyživovací povinnosti žalobce. Žalovaná od [datum] nastoupila do zaměstnání, je tak schopna živit se sama, čímž jsou dány důvody ke zrušení vyživovací povinnosti žalobce, který je jejím otcem. Soud proto žalobě vyhověl a vyživovací povinnost žalobce s účinností od [datum] zrušil. Výrokem II. soud rozhodl o nákladech řízení podle § 150 o.s.ř.. Žalobce sice měl ve věci plný úspěch, tento jeho úspěch však v daném případě neznamená neúspěch žalované, která s podanou žalobou v plném rozsahu souhlasila. Navíc žalobci žádné náklady (vyjma podání návrhu) v řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.