6 C 179/2022-15 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Manželka se návrhem ze dne [datum] domáhala rozvodu manželství. V návrhu uvedla, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. Oba manželé vstupovali do manželství jako rozvedení. Žádný z účastníků nemá vyživovací povinnost k dětem ze současného ani předchozího manželství. Dále manželka uvedla, že mezi manžely panují neshody a problémy ve vzájemné komunikaci, čímž došlo k postupnému citovému odcizení a podstatnému narušení manželského soužití. Manželé spolu více než dva roky nežijí a nevedou společnou domácnost. Ani jeden z nich nemá zájem na obnovení manželského soužití. Manžel s návrhem na rozvod manželství souhlasil a souhlasil i s příčinami rozvratu manželství. Současně se k návrhu na rozvod manželství připojil, a proto soud podle § 384 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ z. ř. s.”) pokládá návrh za návrh společný. Na základě uvedených skutečností má tak soud v tomto řízení za zjištěné a za prokázané, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Protože byly splněny podmínky § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) soud manželství účastníků podle tohoto ustanovení rozvedl. Žádný důvod, pro který by manželství účastníků nebylo možné rozvést, v tomto řízení nebyl zjištěn. Podle § 756 o. z. se soud zabýval příčinami rozvratu manželství, které spočívají v nedostatečné vzájemné komunikaci mezi manžely a rozdílných názorech na společný život. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“) tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Soud nezjistil žádné okolnosti, na základě kterých by bylo možné některému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznat.