6 C 217/2021-17 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Manželé se společným návrhem podaným k soudu dne 30. 9. 2021 domáhali rozvodu manželství. V návrhu uvedli, že manželství bylo uzavřeno dne 17. 6. 2017 před [stát. instituce]. U manželky se jednalo o manželství druhé, u manžela o manželství první. Z manželství se narodil dosud nezletilý syn [jméno], a to dne [datum]. Dále manželé uvedli, že společné soužití není možné, a proto se dohodli na rozvodu manželství i na úpravě majetkových poměrů, bydlení a výživného. Přes výzvu soudu však manželé dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství s úředně ověřenými podpisy nepředložili. U jednání konaného dne 2. 2. 2022 shodně označili jako příčiny rozvratu manželství nedůvěru, hádky, nevěru na straně manželky a dluhy na straně manžela. Z rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. [číslo jednací] ze dne 26. 4. 2021 bylo zjištěno, že tímto rozsudkem byla schválena dohoda účastníků jako rodičů o úpravě rodičovské odpovědnosti k nezletilému [jméno] [celé jméno manžela]. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 10. 5. 2021. Na základě shodných tvrzení obou účastníků má soud v tomto řízení za zjištěné a za prokázané, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Protože byly splněny podmínky § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) soud manželství účastníků podle tohoto ustanovení rozvedl. Žádný důvod, pro který by manželství účastníků nebylo možné rozvést, v tomto řízení nebyl zjištěn. Vzhledem k aktuální rodinné situaci, kdy manželé spolu již nežijí, soud učinil závěr, že rozvod manželství není v rozporu se zájmem nezletilého syna účastníků, který je dán zvláštními důvody. Podle § 756 o. z. se soud zabýval příčinami rozvratu manželství, které spočívají na straně obou manželů, kdy manželé shodně označili za příčinu rozvratu manželství nedůvěru, hádky, nevěru na straně manželky a dluhy na straně manžela. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, tak že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.