6 C 258/2021-59 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 13. 5. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 578 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne 20. 2. 2011 dodávala žalovanému elektřinu. Za dodávky elektřiny realizované v období od 10. 12. 2019 do 31. 8. 2020 žalobkyně vystavila žalovanému fakturu [číslo] ze dne 7. 9. 2020 na částku 4 609 Kč, splatnou dne 21. 9. 2020. Žalovaný však žalobkyni tuto částku neuhradil. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný nezaplatil ani za dodávky elektřiny v období od 7. 12. 2018 do 9. 12. 2019, za které mu žalobkyně vystavila fakturu [číslo] ze dne 13. 12. 2019 na částku 4 969 Kč, splatnou dne 27. 12. 2019. Žalovaný dlužnou částku v celkové výši 9 578 Kč však žalobkyni neuhradil, přestože byl k tomu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 19. 3. 2021, která mu byla odeslána na poslední známou adresu, tj. na doručovací adresu uvedenou ve smlouvě. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě předložené Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny pro domácnosti [číslo] ze dne 20. 2. 2011. Žalobkyně na základě této smlouvy dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa]. Z předložené faktury za elektřinu [číslo] ze dne 7. 9. 2020, kterou žalobkyně vystavila za dodávky v období od 10. 12. 2019 do 31. 8. 2020, byl zjištěn nedoplatek ve výši 4 609 Kč. Faktura byla splatná dne 21. 9. 2020. Z předložené faktury za elektřinu [číslo] ze dne 13. 12. 2019, kterou žalobkyně vystavila za dodávky v období od 7. 12. 2018 do 9. 12. 2019, byl zjištěn nedoplatek ve výši 4 969 Kč. Faktura byla splatná dne 27. 12. 2019. Žalovaný na celkovou dlužnou částku 9 578 Kč žalobkyni nic neuhradil, přestože byl k úhradě dluhu žalobkyní vyzván. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 19. 3. 2021 na doručovací adresu uvedenou ve smlouvě. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že v daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny podle ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), na jejímž základě žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovanému vznikla dle této smlouvy povinnost zaplatit za realizované dodávky sjednanou cenu. Žalovaný vystavená vyúčtování za dodanou elektřinu neuhradil a dostal se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu. Vedle nároku na zaplacení žalované jistiny tak žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Dnem následujícím po splatnosti vystavených faktur se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky v celkové výši 9 578 Kč. Soud tedy uzavřel, že podaná žaloba je důvodná, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 6. Pro úplnost soud dodává, že z veřejného insolvenčního rejstříku bylo sice zjištěno, že s žalovaným probíhalo insolvenční řízení, v jehož rámci byl osvobozen od dluhů, a to usnesením ze dne 24. 7. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne 24. 7. 2020, ale s ohledem na dobu vzniku dluhu nemohla žalobkyně předmětnou pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení vedeného s žalovaným pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, a předmětný dluh je proto tzv. novým dluhem, na který se účinky osvobození nevztahují. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 171 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Žalobkyně ve svém návrhu požadovala přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 6 934 Kč, tj. nákladů řízení vyčíslených podle ust. §§ 7 a 13 advokátního tarifu. Jelikož se v tomto případě jedná o občanské soudní řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení dle ust. § 14b advokátního tarifu. Žalobkyně u zdejšího soudu opakovaně uplatňuje totožné nároky vůči žalovaným (např. se jedná o věc vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. EPR [číslo] či [spisová značka]). Jinak by případně mohla být hodnocena výše nákladů právního zastoupení v souvislosti s obhajováním uplatněného nároku v reakci na individuálně uplatněnou obranu žalovaného, avšak takové náklady zde vynaloženy nebyly, a proto nebyl důvod odchýlit se od aplikace ust. § 14b advokátního tarifu a soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 9. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.