6 C 269/2021-57 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 14. 9. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 6 503 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne 21. 12. 2016 dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Za dodávky elektřiny realizované v období od 8. 12. 2019 do 9. 12. 2020 žalobkyně vystavila žalované fakturu [číslo] ze dne 15. 12. 2020 na částku 6 272 Kč, která byla splatná dne 29. 12. 2020. Za dodávky elektřiny realizované v období od 10. 12. 2020 do 12. 1. 2021 pak žalobkyně vystavila žalované fakturu [číslo] ze dne 22. 1. 2021 na částku 231 Kč, která byla splatná dne 5. 2. 2021. Žalovaná však žalobkyni uvedené částky neuhradila, přestože byla k tomu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 17. 8. 2021, která jí byla odeslána na poslední známou adresu. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v odvolání (správně odporu) ze dne 9. 11. 2021 proti elektronickému platebnímu rozkazu tak, že z bytu na adrese [ulice a číslo] ve [obec] byla vystěhována a tento byt opustila dne 10. 10. 2019. Je ochotna doplatit dluh do července 2019. Svůj skutečný dluh chce žalovaná uhradit, ale má jen důchod, je po mozkové příhodě a má i srdeční onemocnění, a proto žádá, aby jí soud umožnil zaplatit dluh ve splátkách po 1 000 Kč. 3. Žalobkyně se k odporu žalované vyjádřila v podání ze dne 2. 12. 2021, v němž uvedla, že ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny vyplývá pro žalovanou závazek řádně a včas uhradit žalobkyní dodanou elektřinu. Pokud žalovaná uvádí, že odběrné místo opustila dne 10. 10. 2019, bylo z její strany zapotřebí učinit nezbytné kroky k ukončení smlouvy. Pokud toto žalovaná neučinila, jde to k její tíži. Žalobkyně splnila svůj závazek dodávat elektřinu do odběrného místa a za tyto služby poskytnuté v období od 8. 12. 2019 do 12. 1. 2021 vystavila vyúčtování na doplatek v celkové výši 6 503 Kč, který žalovaná dosud ani zčásti neuhradila. Pokud se týká žádosti žalované o povolení splátek, žalobkyně souhlasila se splátkami ve výši 1 000 Kč. 4. Ve vyjádření ze dne 3. 2. 2022 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že dodávka elektřiny do odběrného místa podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne 21. 12. 2016 byla zahájena dne 29. 12. 2016. 5. Z předložené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí [číslo] ze dne 21. 12. 2016 bylo zjištěno, že žalobkyně na základě této smlouvy dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Tato smlouva byla účinná zahájením dodávky elektřiny dle této smlouvy, tj. od data 29. 12. 2016. Pokud se týká data zahájení dodávky elektřiny, soud vycházel ze sdělení žalobkyně, jemuž žalovaná neodporovala. Ze smlouvy dále vyplývá, že byla uzavřena na dobu určitou 12 měsíců od data zahájení dodávky s možností automatického prodloužení o jeden rok, a to i opakovaně. K prodloužení smlouvy nedojde, pokud jedna ze smluvních stran doručí nejpozději 90 dnů před koncem sjednané doby trvání smlouvy písemné sdělení druhé smluvní straně, že trvá na ukončení smlouvy uplynutím sjednané doby. Z předložené faktury za elektřinu [číslo] ze dne 15. 12. 2020, kterou žalobkyně vystavila za dodávky v období od 8. 12. 2019 do 9. 12. 2020, byl zjištěn nedoplatek ve výši 6 272 Kč. Faktura byla splatná dne 29. 12. 2020. Z mimořádné faktury za elektřinu [číslo] ze dne 22. 1. 2021, kterou žalobkyně vystavila za dodávky v období od 10. 12. 2020 do 12. 1. 2021, byl zjištěn nedoplatek ve výši 231 Kč. Faktura byla splatná dne 5. 2. 2021. Žalovaná uvedené částky žalobkyni neuhradila, přestože byla k úhradě dluhu žalobkyní vyzvána. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 17. 8. 2021 na doručovací adresu uvedenou ve smlouvě. Ze sdělení Městského úřadu Žďár nad Sázavou, odboru majetkoprávního, ze dne 7. 2. 2022 a dále z protokolu o vyklizení bytu bez náhrady č. j. [číslo jednací] ze dne 1. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaná užívala byt [číslo] v domě [adresa], č. or. 11 na ulici [ulice] ve [obec] od 2. 5. 2001 do 1. 12. 2020, kdy byla vyklizena soudním exekutorem. V době od 1. 12. 2020 do 9. 12. 2020 byl byt prázdný a v tomto období neměl nového nájemce. Povinnost k vyklizení bytu byla žalované uložena rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 2. 8. 2019, č. j. 6 C 169/2017-107, který nabyl právní moci dne 3. 1. 2020 a vykonatelnosti ve výroku ukládajícím povinnost byt vyklidit dne 4. 7. 2020. 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že v daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny podle ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), na jejímž základě žalobkyně dodávala žalované elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalované vznikla dle této smlouvy povinnost zaplatit za realizované dodávky sjednanou cenu. Smlouva byla uzavřena na dobu 12 měsíců s možností automatického prodloužení vždy o jeden rok a nabyla účinnosti zahájením dodávky elektřiny ke dni 29. 12. 2016. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná byla z bytu vyklizena soudním exekutorem teprve dne 1. 12. 2020 a v době od 1. 12. 2020 do 9. 12. 2020 byl byt prázdný. Tomu koresponduje také zjištění, že výrok výše uvedeného rozsudku ukládající povinnost vyklidit byt se stal vykonatelným až dne 4. 7. 2020 O existenci tohoto vykonatelného exekučního titulu žalovaná věděla nebo přinejmenším měla vědět, takže včas mohla zabránit další prolongaci smlouvy. Soud se proto ztotožnil se stanoviskem žalobkyně v tom směru, že pokud toto žalovaná neučinila, jde to k její tíži. V případě stěhování zákazníka, prodeje nemovitosti apod. lze sice uvažovat o zániku závazku ex lege pro následnou nemožnost plnění ve smyslu ust. § 2006 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“), ale okolnost zániku závazku pro nemožnost splnění dluhu neznamená, že účastník závazku může rezignovat na své povinnosti (srov. komentář Energetický zákon, Selucká M., Zdvihal Z., 1. vydání, 2020, str. 871-912). Žalované tak vznikla povinnost uhradit vyúčtování vystavená za dodanou elektřinu. Vedle nároku na zaplacení žalované jistiny žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. když dnem následujícím po splatnosti vystavených faktur se žalovaná dostala do prodlení s jejich úhradou. Soud tedy uzavřel, že podaná žaloba je zcela důvodná, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 a § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7 152 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) ve výši 200 Kč za tři úkony právní služby realizované do podání návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání návrhu), náhrada hotových výdajů za uvedené tři úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., odměna podle § 7 bod 4., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a. t. za dva úkony (vyjádření ze dne 2. 12. 2021 a účast u jednání dne 8. 4. 2022) ve výši 1 500 Kč, náhrada hotových výdajů za dva úkony ve výši 300 Kč podle § 13 a. t., náhrada za promeškaný čas ve výši 400 Kč za čtyři půlhodiny po 100 Kč podle § 14 a. t., cestovné ve výši 680 Kč (na trase z [obec] do [obec] n. S. a zpět v délce 90 km osobním automobilem tov. zn. BMW při průměrné spotřebě osobního automobilu 7,7 l na 100 km a ceně paliva ve výši 37,10 Kč za litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a dále náhrada DPH 21 % ve výši 1 172 Kč z odměny, náhrady hotových výdajů, náhrady za promeškaný čas a cestovného, přiznaná v souladu s ust. § 137 odst. 1, 3 o. s. ř., tj. celkem 7 152 Kč. 8. Žalobkyně ve svém návrhu požadovala přiznání náhrady nákladů řízení za úkony do podání návrhu na zahájení řízení ve výši 6 934 Kč, tj. nákladů řízení vyčíslených podle ust. §§ 7 a 13 advokátního tarifu. Jelikož se v tomto případě jedná o občanské soudní řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení dle ust. § 14b advokátního tarifu. Žalobkyně u zdejšího soudu opakovaně uplatňuje totožné nároky vůči žalovaným (např. se jedná o věc vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. EPR 92793 2020 či 6 C