7 C 178/2021-25 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení 2 117 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit původní věřitelce vedle jistiny úvěru též souhrnný poplatek ve výši 1 617 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 27 týdenních splátkách po 171 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 19. 3. 2008. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky z uzavřené smlouvy. Žalobkyně tak požadovala dlužnou jistinu úvěru ve výši 1 375,57 Kč, dlužnou část souhrnného poplatku ve výši 741,43 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za období od 27. 3. 2008 do 18. 12. 2020 ve výši 2 581,59 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 2 117 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě žalované částky, žalovaným však do dne podání návrhu nebylo uhrazeno ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. se žalovaný nevyjádřil a žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný má bydliště na území [země], tedy na území jiného členského státu, než v jakém se koná řízení v projednávané věci, současně se nejedná o výlučnou příslušnost dle čl. 24 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Brusel I bis“) a žalovaný se řízení před zdejším soudem neúčastní, přistoupil procesní soud k přezkoumání své mezinárodní příslušnosti k projednání věci ve smyslu čl. 28 odst. 1 Brusel I bis, ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1926/2020. Protože v projednávaném sice byl předmětem smlouvy spotřebitelský úvěr, avšak nešlo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu čl. 17 Brusel I bis, bylo na místě aplikovat čl. 7 odst. 1 Brusel I bis, podle něhož je rozhodné místo, kde byly služby původní věřitelkou žalovanému poskytnuty, k čemuž dle uzavřené smlouvy ze dne [datum] došlo ve [obec], tj. na území České republiky, kde byla zápůjčka také žalovanému v hotovosti poskytnuta. S ohledem na právě uvedené tak byly soudy České republiky příslušné o věci rozhodnout ve smyslu nařízení Brusel I bis. 5. Na základě žalobkyní předložených důkazů má soud za zcela prokázané, že žalobkyně disponuje pohledávkou za žalovaným, kterou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek od původní věřitelky, přičemž právním důvodem postoupené pohledávky byla smlouva o půjčce ze dne [datum]. Původní věřitelka poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný byl povinen jí je vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 1 617 Kč. Žalovaný však svoji povinnost řádně nesplnil, když původní věřitelce ve lhůtě splatnosti neuhradil část dluhu ve výši 2 117 Kč. <i>6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.</i> <i>Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.</i> <i>Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2010) odpovídá výše úroků z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.</i> <i>Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 7. Ve světle citovaných ustanovení soud posoudil po právní stránce žalobu ohledně nároku ze smlouvy o půjčce jako důvodnou. Původní věřitelka splnila své povinnosti ze smlouvy o půjčce dle ustanovení § 657 obč. zák., když žalovanému poskytla peněžní prostředky. Naopak žalovaný svůj díl závazku řádně nesplnil, jelikož poskytnuté peněžní prostředky původní věřitelce řádně nevrátil, čímž se dle § 517 odst. 1 obč. zák. dostal do prodlení, v důsledku čehož vzniklo původní věřitelce dle § 517 odst. 2 obč. zák. právo na úrok z prodlení ve výši dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Pohledávku za žalovaným původní věřitelka platně postoupila na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou a zavázal proto žalovaného k úhradě dlužné částky spolu se zákonnými úroky z prodlení. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch. Náklady řízení ve výši 1 489 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení v celkové částce 1 089 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba), dále je nutno připočíst částku 300 Kč, která představuje náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby à 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba), a konečně částku 189 Kč jako náhradu daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. 9. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 10. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).