7 C 180/2021-22 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 17. 9. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 340 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný evidovaný v registru silničních vozidel jako vlastník/provozovatel přípojného vozidla s nejvyšší povolenou hmotností do 750 kg, [registrační značka], [VIN kód], neměl v období od 14. 5. 2019 do 30. 11. 2019 (dále jen„ první období“) a též od 1. 12. 2019 do 21. 7. 2020 (dále jen„ druhé období“) sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dní, kdy byla porušována výše uvedená povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož vozidlo nebylo pojištěno v prvním období 201 dní a v druhém období 234 dní, při denní sazbě příspěvku 4 Kč, vzniklo žalobkyni za první období právo na příspěvek ve výši 804 Kč a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč a dále za druhé období právo na příspěvek ve výši 936 Kč a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvků; splatnost příspěvku za první období nastala 6. 3. 2020 a za druhé období 30. 11. 2020. Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a svůj dluh žalobkyni neuhradil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 14. 7. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. se žalovaný nevyjádřil a žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Žalovaný jakožto vlastník/provozovatel motorového vozidla evidovaný v registru silničních vozidel nesjednal pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému příspěvek za období, po která žalovaný provozoval vozidlo bez tzv. povinného ručení, a to včetně nákladů na jeho uplatnění; žalovaný nezaplatil žalobkyni žádnou částku. <i>5. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.</i> <i>Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění k datu uzavření smlouvy, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy. Podle § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.</i> <i>Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.</i> <i>Podle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.</i> <i>Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.</i> <i>Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.</i> <i>Podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.</i> <i>Podle § 2 odst. 1 písm. t) a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, činí denní sazba příspěvku pro přípojné vozidlo s nejvyšší povolenou hmotností do 750 kg včetně 4 Kč, a náklady mimosoudního uplatnění práva na příspěvek částku 300 Kč.</i> <i>Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.</i> <i>Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. Soud má za to, že v daném případě nebyla uzavřena pojistná smlouva - smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ačkoliv to byla zákonná povinnost vlastníka vozidla (žalovaného). Žalovanému proto vznikla za období od 14. 5. 2019 do 30. 11. 2019 a dále od 1. 12. 2019 do 21. 7. 2020 povinnost platit příspěvek, který byl vypočten násobkem denní sazby dle nejvyšší povolené hmotnosti přípojného vozidla, tj. 4 Kč a počtem dnů, ve kterých nebylo vozidlo pojištěno, tj. 201 dní v prvním období a 234 dní v druhém období, tj. celkem za první období 804 Kč a za druhé období 936 Kč. Žalobkyně dále oprávněně nárokovala náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč za každé období; součtem soud dospěl k částce 1 104 Kč za první období a částce 1 236 Kč za druhé období, k jejichž zaplacení ve lhůtě 30 dnů (v případě prvního období), resp. 60 dní (v případě druhého období) žalobkyně žalovaného marně vyzývala. Žalobkyni po právu náleží uvedené příspěvky včetně nákladů na jejich uplatnění. Není pochyb o tom, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, takže žalobkyni přísluší vedle jistiny též úrok z prodlení, jehož výše je stanovena nařízeními vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého soud přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, který úspěch neměl. Náklady řízení ve výši 600 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a to za dva úkony dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (žaloba a výzva k plnění) à 100 Kč, když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a šlo v něm o peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč (k tomu srov. usnesení Krajského soudu v Brně –