7 C 21/2022-38 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 487 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tak, že dne [datum] provedla přibližně v čase od 23:30 do dne [datum] v čase 01:00 hodin převoz žalovaného ze [obec] do Protialkoholní záchytné stanice [obec], neboť žalovaný (stejně jako dny předchozí) slovně napadal družku. Jelikož byla u žalovaného prokázána přítomnost alkoholu 3,09 ‰, žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady na převoz částkou 487 Kč spočívající v náhradě za použití služebního vozidla, kterým bylo najeto 80 km. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení těchto nákladů do [datum], tento však neuhradil ničeho. 2. Žalobkyně se z jednání nařízeného na den [datum] omluvila a souhlasila s tím, aby bylo ve věci jednáno v její nepřítomnosti s tím, že žalovaný dne [datum] uhradil jistinu ve výši 487 Kč. Žalobkyně se proto domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 487 Kč od [datum] do [datum] ve výši 68,50 Kč. Ohledně částky 487 Kč soud posoudil podání žalobkyně jako částečné zpětvzetí žaloby (i když to v podání není výslovně napsáno, z kontextu je to zřejmé). 3. Žalovaný se k jednání dne [datum] bez omluvy nedostavil, ač k němu byl řádně a včas předvolán (doručení bylo vykázáno dne [datum] osobním převzetím zásilky žalovaným). Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jeho nepřítomnosti. 4. Soud na základě listin předložených žalobkyní a žalovaným dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaný byl dne [datum] v čase od 23:30 do dne [datum] do 01:00 hodin z důvodu slovního napadání družky převezen ze [obec] do Protialkoholní záchytné stanice v [obec]. Převoz byl proveden za asistence dvou příslušníků žalobce vozidlem Škoda Octavia, [registrační značka], s kombinovanou spotřebou benzinu 5,9 l [číslo] km, při průměrné ceně pohonných hmot 32 Kč, sazbě základní náhrady 4,2 Kč za 1 km jízdy, kdy celkem bylo ujeto 80 km. V protialkoholní záchytné stanici v [obec] bylo žalovanému téhož dne dechovou zkouškou zjištěno 3,09 ‰ alkoholu v krvi. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady na převoz spočívající v náhradě za použití dopravního prostředku částkou 487 Kč se splatností do [datum]. Dne [datum] žalovaný uhradil žalobkyni částku 487 Kč. 6. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, kde má též bydliště, současně se v projednávané věci nejedná o výlučnou příslušnost dle čl. 24 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Brusel I bis“), přistoupil procesní soud k přezkoumání své mezinárodní příslušnosti k projednání věci. Protože v projednávané věci byl předmětem řízení zákonný nárok na náhradu nákladů na dopravu, bylo na místě aplikovat čl. 7 odst. 2 Brusel I bis, podle něhož je ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti založena příslušnost soudu dle místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události; k tomu přitom došlo na území České republiky v obvodu působnosti zdejšího soudu. S ohledem na právě uvedené tak byl zdejší soud příslušný o věci rozhodnout ve smyslu nařízení Brusel I bis a rozhodné právo je české s ohledem na čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). <i>7. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických [anonymizováno] službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSZS“) osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Podle § 89a odst. 1 ZoSZS je protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba (dále jen "záchytná služba") [anonymizováno] službou poskytovanou osobě, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Podle § 89a odst. 2 ZoSZS se záchytná služba poskytuje v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici (dále jen "záchytná stanice"). Záchytná stanice je [anonymizováno] zařízení. Podle § 89e odst. 1 ZoSZS prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.</i> 8. Žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] uvedla, že žalovaný uhradil dne [datum] částku 487 Kč, a dále se domáhala náhrady nákladů řízení ve výši 200 Kč a zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 487 Kč od [datum] do [datum] ve výši 68,5 Kč. Ačkoliv to žalobkyně ve svém podání výslovně neuvedla, posoudil jej soud podle svého obsahu jako částečné zpětvzetí žaloby v rozsahu zaplacené částky 487 Kč. Soud proto podle § 96 odst. 2, 4 o.s.ř. řízení ohledně částky 487 Kč zastavil (výrok I.). 9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla ohledně uplatněného nároku z příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení z dlužné částky důvodná. Soud má za to, že v daném případě vznikla žalovanému zákonná povinnost podrobit se vyšetření a pobytu v záchytné stanici dle § 89b odst. 1 ve spojení s § 89a odst. 1 a 2 ZoSZS. Protože se u žalovaného prokázala přítomnost alkoholu, vznikla mu dle § 89e odst. 1 ZoSZS zákonná povinnost uhradit žalobkyni náklady na dopravu do záchytné stanice, které žalobkyni vznikly ve výši 487 Kč, se splatností [datum], a které žalovaný uhradil až dne [datum]. Žalovaný se tedy dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu dle § 1968 občanského zákoníku, žalobkyni proto přísluší vedle již zaplacené jistiny úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše činí v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. za období od [datum] do [datum] částku 68,50 Kč (výrok II.). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která zastavení řízení ohledně částky 487 Kč nezavinila a ve zbytku svého nároku byla úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, a to za každý ze dvou úkonů dle § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (tj. výzva k plnění a návrh ve věci samé, když opatření listinných důkazů a vyčíslení spotřeby soud nepovažoval za úkon ve smyslu § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky, toliko za plnění povinnosti tvrzení a důkazní žalobcem), tj. 200 Kč, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 11. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).