8 C 115/2022-27 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala žalobou podanou dne [datum] uhrazení částky v původní výši 65 760 Kč, po částečném zpětvzetí při jednání ve výši 60 273,40 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, když uvedla, že vlastní 2/3 na nemovité věci označené jako pozemek p.č. st [anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], objekt k bydlení, zapsaném na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec]. Žalovaný vlastní 1/3 nemovitosti. Žalobkyně nabyla podíl dne [datum], nemovitost užívá pouze žalovaný, tedy nad rámec svého spoluvlastnického podílu a žalobkyni nebylo umožněno užívání nemovitostí alespoň v míře odpovídající jejího podílu. Žalobkyni tak vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení, odpovídající v částce obvyklé v daném čase, představující obvyklé nájemné, když toto ohledně celé nemovitosti činí 150 000 Kč ročně. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dopisem ze dne [datum]. Doplněním žaloby ze dne [datum] žalobkyně upřesnila, že požaduje bezdůvodné obohacení od [datum] do dne předcházejícího podání žaloby a dne [datum] při jednání specifikovala tuto částku výší 60 273,40 Kč, ve zbytku vzala žalobu před zahájením jednání zpět. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že nemá na domě zvonek. 3. Soud zjistil z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum], že žalovaný byl vlastníkem podílu ve výši id. 1/3 nemovitostí citovaných v odst. 1 rozsudku, žalobkyně je vlastníkem podílu ve výši id. 2/3, žalobkyně nabyla nemovitostí kupní smlouvou ze dne [datum], právní účinky vkladu [datum]. 4. Z fotografií nemovitosti soud zjistil, že se jedná o dům, který vypadá zvenku zanedbaně. 5. Ze posouzení Ing. [příjmení] [jméno], znalce z oboru ekonomika, cena a odhady nemovitostí soud zjistil, že obvyklá cena předmětné nemovitosti činí 2 000 000 Kč, roční obvyklé nájemné 150 000 Kč. 6. Soud dále zjistil z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dne [datum] k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 53 978 Kč. 7. Při jednání dne [datum] uvedl právní zástupce žalobkyně, že v září 2021 se terénní pracovník žalobkyně pan [jméno] [příjmení], dostavil k předmětné nemovitosti, žalovaný mu neotevřel. Neví přesně, jak chtěla žalobkyně nemovitost užívat, patrně ji chtěla pronajímat. Později, v červnu 2022 měl žalovaný konflikt s dalším spolupracovníkem žalobkyně [celé jméno svědka]. Nyní vlastní žalobkyně nemovitost již celou. 8. Soud neprováděl důkaz svědeckou výpovědí pana [příjmení], neboť skutečnost, která jí měla být prokázána – totiž že k nemovitosti přijel a nedozvonil (či nedoklepal) se, nebyla mezi účastníky sporná a tento důkaz byl nadbytečný. Svědeckou výpověď [anonymizováno] [celé jméno svědka] soud neprovedl, neboť jeho konflikt s žalovaným nastal až po podání žaloby v jiném období, než za něž je bezdůvodné obohacení požadováno, že jsou vztahy konfliktní, bylo soudu patrno i v jednací síni (když žalovaný ji v průběhu řízení raději opustil poté, co vykřikoval a nedbal pokynů soudu) a nijak by neosvětlila otázku, jak do doby podání žaloby bránil žalovaný žalobkyni v užívání nemovitosti. 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: žalobkyně nabyla dne [datum] předmětnou nemovitost, pokusila se kontaktovat žalovaného osobní návštěvou, avšak neúspěšně. Následně uplatnila výzvou a následně žalobou požadavek na vydání bezdůvodného obohacení představující poměrnou část obvyklého nájemného. Nepokoušela se nemovitost nabídnout k pronájmu. Netvrdila, jakou část chtěla užívat. <i>10. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.1.2020 sp.zn. 28 Cdo 2511/2019 soudy nižších stupňů zamítly žalobu, kterou se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení za neužívání nemovitosti, kdy žalobce netvrdil ani neprokázal žádné konkrétní omezení svého práva užívat předmětné nemovitosti v rozsahu a intenzitě, které by odpovídalo výši jeho (spoluvlastnického) podílu. Konstatovaly rovněž, že přiznání nároku požadovaného žalobou by za zjištěných skutkových okolností nutně muselo být založeno na interpretaci a aplikaci právního předpisu, jež by urážela obyčejné lidské cítění ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), neboť žalobce, jenž svůj spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech nabyl v nedobrovolné dražbě konané v rámci exekuce vedené na majetek bratra žalovaného, neprojevoval jakýkoli zájem o užívání předmětných nemovitostí a požadoval výhradně zaplacení částky, kterou považoval za polovinu tržního nájemného. Dovolání proti rozhodnutím nižších stupňů bylo odmítnuto.</i> 11. Po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a zamítl ji (co do částky, která byla vzata zpět, pak řízení zastavil podle ust. § 96 o.s.ř.). Žalobkyně ani netvrdí ani neprokázala, že by se pokoušela na užívání nemovitosti s žalovaným dohodnout, nevymezuje, jak lze prostory nemovitosti spoluužívat. Zcela absentuje jakákoliv písemná výzva k dohodě o užívání, žalobkyně ani netvrdila, jakým konkrétním způsobem a v jakém rozsahu by nemovitost užívat chtěla. Pouze uvedla prostřednictvím svého právního zástupce při jednání soudu, že by ji pravděpodobně pronajímala. Soudu opět ani netvrdila ani nedoložila, jaká je vnitřní dispozice nemovitosti, jaká část by mohla být pronajímána ani skutečnost, zda je nemovitost v takovém stavu, aby bylo možno ji pronajímat. Netvrdila ani neprokázala, že by nemovitost k pronájmu zkusila nabízet. Pouhá jedna návštěva bez předchozí domluvy, kdy žalovaný spolupracovníkovi žalobkyně neotevřel, na věci nic nemění. Ze spisu a přítomnosti žalovaného u jednání vyplývá, že žalovaný si poštovní zásilky přebírá. Žalovaný neučinil ničeho, čím by žalobkyni užívání znemožnil, pouze setrvával ve stejné situaci, jako před nabytím nemovitosti žalobkyni – bydlel v ní. Neučinil žádné kroky, kterými by žalobkyni v jejím právu nemovitost užívat omezil. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neprojevila jakýkoliv zájem o užívání předmětné nemovitosti a projevila pouze zájem o zaplacení částky představující poměrnou část obvyklého nájemného. Na straně žalovaného k obohacení na úkor žalobkyně nedošlo, není tedy na místě žalobě vyhovět. 12. Náhrada nákladů by náležela procesně úspěšnému žalovanému, který ji však nepožadoval. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.