8 C 12/2022-38 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 9 986,72 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), a žalovanou došlo dne 5. 10. 2007 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit původní věřitelce vedle jistiny úvěru též souhrnný poplatek ve výši 4 480 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 40 týdenních splátkách po 287 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 11. 7. 2008. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky z uzavřené smlouvy. Žalobkyně tak požadovala dlužnou jistinu úvěru ve výši 6 089,46 Kč, dlužnou část souhrnného poplatku ve výši 3 897,26 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za období od 9. 7. 2008 do 18. 12. 2020 ve výši 10 009,85 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 9 986,72 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě žalované částky, žalovanou však do dne podání návrhu nebylo uhrazeno ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. se žalovaná nevyjádřila a žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná má bydliště na území [země] a současně je občankou [země], tedy jiného členského státu, než v jakém se koná řízení v projednávané věci, současně se nejedná o výlučnou příslušnost dle čl. 24 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Brusel I bis“) a žalovaná se řízení před zdejším soudem neúčastní, přistoupil procesní soud k přezkoumání své mezinárodní příslušnosti k projednání věci ve smyslu čl. 28 odst. 1 Brusel I bis, ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1926/2020. Protože v projednávaném případě sice byl předmětem smlouvy spotřebitelský úvěr, avšak nešlo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu čl. 17 Brusel I bis, bylo na místě aplikovat čl. 7 odst. 1 Brusel I bis, podle něhož je rozhodné místo, kde byly služby původní věřitelkou žalované poskytnuty, k čemuž dle uzavřené smlouvy ze dne 5. 10. 2007 došlo ve [obec], tj. na území České republiky, kde byla zápůjčka také žalované v hotovosti poskytnuta. S ohledem na právě uvedené tak byly soudy České republiky příslušné o věci rozhodnout ve smyslu nařízení Brusel I bis. Rozhodným právem pak bylo právo české, neboť smluvní strany provedly volbu práva ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Římské úmluvy), účinné do 16. 12. 2009. 5. Na základě žalobkyní předložených důkazů má soud za zcela prokázané, že žalobkyně disponuje pohledávkou za žalovanou, kterou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek od původní věřitelky, přičemž právním důvodem postoupené pohledávky byla smlouva o půjčce ze dne 5. 10. 2007. Původní věřitelka poskytla žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná byla povinna jí je vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 480 Kč. Žalovaná však svoji povinnost řádně nesplnila, když původní věřitelce ve lhůtě splatnosti neuhradila část dluhu ve výši 9 986,72 Kč. <i>6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.</i> <i>Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.</i> <i>Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2010) odpovídá výše úroků z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.</i> <i>Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 7. Ve světle citovaných ustanovení soud posoudil po právní stránce žalobu ohledně nároku ze smlouvy o půjčce jako důvodnou. Původní věřitelka splnila své povinnosti ze smlouvy o půjčce dle ustanovení § 657 obč. zák., když žalované poskytla peněžní prostředky. Naopak žalovaná svůj díl závazku řádně nesplnila, jelikož poskytnuté peněžní prostředky původní věřitelce řádně nevrátila, čímž se dle § 517 odst. 1 obč. zák. dostala do prodlení, v důsledku čehož vzniklo původní věřitelce dle § 517 odst. 2 obč. zák. právo na úrok z prodlení ve výši dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Pohledávku za žalovanou původní věřitelka platně postoupila na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou a zavázal proto žalovanou k úhradě dlužné částky spolu se zákonnými úroky z prodlení. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch. Náklady řízení ve výši 1 489 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení v celkové částce 1 089 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), z tarifní hodnoty ve výši 9 986,72 Kč, za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba), dále je nutno připočíst částku 300 Kč, která představuje náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby à 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba), a konečně částku 189 Kč jako náhradu daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. 9. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 10. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).