8 C 131/2021-47 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29.4.2021 domáhala po žalovaném a po částečném zpětvzetí zaplacení částky 12 326 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) a žalovaným byla dne 3.8.2014 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky. Na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal původní věřitelce zaplatit částku ve výši 9 426 Kč, představující úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 240 Kč, částku za administrativní činnost ve výši 2 080 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek 6 106 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14.6.2015. Původní věřitelka posoudila s odbornou péči schopnost žalovaného úvěr splácet, byl dotázán na své poměry, což bylo zaznamenáno do zákaznického karty žalovaného. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, poslední splátku uhradil 21.4.2015. Ke dni 14.6.2015 činila dlužná jistina 7 940,36 Kč a dlužný poplatek 4 385,64 Kč. Od 16.11.2017 požadovala žalobkyně rovněž úrok a úrok z prodlení. Původní věřitelka postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2017 pohledávku za žalovaným na žalobkyni. O změně věřitele byl žalovaný písemně vyrozuměn. Před podáním žaloby žalovaný svůj dluh žalobkyni neuhradil, žalobkyně tak požaduje uhrazení dlužné jistiny, dlužného poplatku, úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 17.11.2017 do zaplacení a úroků ve výši 20,11 % ročně z dlužné jistiny za období od 17.11.2017 do zaplacení. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když současně účastníci proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 3.8.2014 soud zjistil, že mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalovanému částku 13 000 Kč, žalovaný tyto peněžní prostředky převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy, což stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal jistinu půjčky 13 000 Kč a spojené poplatky v celkové výši 9 426 Kč sestávající z úroku 1 240 Kč, za administrativní činnosti 2 080 Kč a za hotovostní režim splátek 6 106 Kč, vrátit v hotovostních 45 týdenních splátkách po částce 499 Kč. Z karty zákazníka ze dne 3.8.2014 soud zjistil, že původní věřitelka ověřila totožnost žalovaného z jeho občanského průkazu, žalovaný uvedl veškerá osobní data a informace o svém zaměstnání, měsíčním příjmu ve výši 17 000 Kč, měsíčních výdajích 5 800Kč a předložil výplatní pásky. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2017, přílohy k této smlouvě – seznamu pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2017 a podacího lístku soud zjistil, že společnost [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o změně věřitele písemně vyrozuměn a vyzván k úhradě dlužné částky, oznámení bylo odesláno na adresu dalšího kontaktu dle smlouvy. Z předžalobní upomínky ze dne 4.10.2018 a podacího lístku ze dne 5.10.2018 soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. <i>6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.</i> <i>Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 7. Na základě shora zjištěných skutečností, dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný. Mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. obč. zák. č. 89/2012 Sb. a zejména pak podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na základě těchto smluv poskytl původní věřitel žalovanému úvěr, který se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými úroky a poplatky v dohodnutých splátkách. Žalovaný však původnímu věřiteli uhradil pouze část dlužných částek, jak je uvedeno shora. Protože žalovaný neuhradil úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení, je povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), jehož výše vyplývá z vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 8. Podle ust. 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Tyto představují soudní poplatek po částečném zpětvzetí ve výši 800 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 900 Kč (tři úkony po 300 Kč, § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zejména vyhl. č. 120/2014 Sb., převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní upomínka), hotové výdaje 300 Kč (tři úkony po 100 Kč, § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a daň s přidané hodnoty ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval.