8 C 132/2022-81 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Podle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu smlouvy o úvěru. Žalobkyně vzala žalobu co do částky 4 000 Kč zpět, a to z důvodu, že dne 1. 4. 2022 žalovaná uvedenou částku uhradila. Žalobkyně započetla tuto částku na kapitalizované úroky a poplatky a v uvedené části navrhla zastavení řízení. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 29. 9. 2022. Žalované bylo dne 12.9.2022 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 4. Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, po částečném zpětvzetí, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Dále rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí. 5. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smlouvy o úvěru, kdy původní věřitelka [právnická osoba] zkoumala úvěryschopnost žalované, ověřila její totožnost. Pohledávka byla následně postoupena na [právnická osoba], a.s. a následně na žalobkyni. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (žalobu vzala pouze částečně zpět poté, co po podání žaloby byl dluh žalovanou částečně uhrazen), soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce celkem 48 420,50 Kč Tyto náklady sestávají ze žalobkyní zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 362 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) ve spojení s § 11 a.t. ve výši celkem 38 250 Kč (4,5 x 8 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou předžalobní výzvu - půl úkonu ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) a.t., sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby a účast na jednání), dále 1 500 Kč představující paušální náhradu výdajů spojených s uvedenými úkony právní služby podle § 13 odst. 4 a. t (5 x 300 Kč), cestovného ve výši za cestu z [obec] k jednání a zpět (dle doložených jízdenek v ceně 174 Kč a 149 Kč) a náhrady 21 % DPH ve výši 8 347,50 Kč podle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 o.s.ř), a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 o.s.ř.)