8 C 134/2021-35 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 31. 8. 2021 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 26 530,40 Kč s úroky z prodlení, jakožto dluhu z úvěru poskytnutého žalovanému právním předchůdcem žalobkyně. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný a společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ [anonymizováno]“ či„ původní věřitel“) spolu prostřednictvím elektronické komunikace na dálku (za využití osobního uživatelského účtu žalovaného na webových stránkách [anonymizováno], [webová adresa]) uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které se [anonymizováno] zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč za poplatek představující úrok ve výši 4 136,40 Kč s termínem splatnosti nejpozději dne 20. 2. 2019. Původní věřitel svému závazku dostál, když dne 21. 1. 2019 žalovanému poskytnul sjednaný úvěr, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Dodatkem ke smlouvě o podnikatelském úvěru byl za poplatek ve výši 2 394 Kč posunut termín splatnosti na 13. 3. 2019. Žalovaný však svůj dluh ani z části nesplatil, přestože k tomu byl opakovaně upomínán. Smlouvou ze dne 1. 1. 2021 pak byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni, která žalovaného rovněž marně vyzývala k úhradě. Prověřování úvěruschopnosti žalovaného soud nezkoumal, neboť se jednalo o úvěr pro účely podnikatelské činnosti. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil a žalobkyně vyjádřila s takovým postupem soudu souhlas). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci nenařizoval jednání, přičemž věc rozhodnul na základě předložených listinných důkazů. 4. Žalobkyní tvrzené skutečnosti popsané v první odstavci rozsudku soud zjistil a pokládá za prokázané ze smlouvy o podnikatelském úvěru včetně dodatku, všeobecných obchodních podmínek, potvrzení o platbě, smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení a dále ze zprávy [právnická osoba] zjistil, že účet, na který byl úvěr poskytnut, je účtem žalovaného. Původní věřitel se tedy zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a to bezhotovostně, bankovním převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se poskytnuté prostředky zavázal vrátit do 13. 3. 2019 spolu se sjednanými poplatky. 5. Návrh je tedy důvodný. Mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru podle § 2395 o.z. Žalovaný své povinnosti nesplnil, a proto mu bylo uloženo, aby jistinu s poplatky žalobkyni uhradil, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v pl.zn., a to ode dne následujícího po dni splatnosti. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 062 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), hotové výdaje ve výši 300 Kč za uvedené tři úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř., tj. celkem náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Při výpočtu nákladů řízení žalobkyně soud vycházel ze snížené sazby dle § 14b a.t., když žaloba byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném žalobkyní, resp. jejím právním zástupcem za žalobkyni, opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (u zdejšího soudu byly takto podány návrhy např. pod sp.zn. EPR [číslo] či EPR [číslo] ad.), předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů.