8 C 138/2022 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně podala dne 17. 1. 2022 návrh, kterým se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 7 380 Kč s příslušenstvím, a to jako nároku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 30.3.2021 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen původní věřitel), která pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 29.3.2021. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když současně účastníci proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem dne 30. 3. 2021 elektronicky, z potvrzení o platbě a z korespondence mezi účastníky soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč, který měl žalovaný vrátit do 30 dnů spolu s poplatkem ve výši 1 380 Kč. Žalovaný však původnímu věřiteli nic nevrátil. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni, která postoupení žalovanému písemně oznámila. 5. Z předložených listin není zřejmé, jak původní věřitel zkoumal či nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, přičemž žalobkyně sdělila, že žalovaný měla být lustrován ve shora uvedených databázích s vyhovujícím výsledkem, k prokázání těchto skutečnosti však nenavrhla žádné důkazy (zřejmě jimi nedisponuje). Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný pouze z části. Předmětnou smlouvu o úvěru totiž soud shledal absolutně neplatnou, když z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného odporuje čl. 8 a čl. 23 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021 a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ve věci). 6. S ohledem na neplatnost předmětné smlouvy soud finanční prostředky poskytnuté žalovanému posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. Jelikož původní věřitel předmětnou pohledávku platně postoupil žalobkyni podle ust. § 1879 a násl. o.z., je žalovaný povinen vydat předmětné bezdůvodné obohacení, tj. získané finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, žalobkyni. Jelikož tak neučinil, přestože k tomu byla vyzýván, dostal se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 o.z. Soud tedy rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v pl.zn., a to ode dne následujícího po dni poskytnutí těchto prostředků (výrok I.). 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch. Náklady řízení ve výši 1 489 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení v částce 1 089 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), dále je nutno připočíst částku 300 Kč, která představuje náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), a konečně částku 189 Kč jako náhradu daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Při výpočtu nákladů řízení žalobkyně soud vycházel ze snížené sazby dle § 14b a.t., když žaloba byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném žalobkyní, resp. jejím právním zástupcem za žalobkyni, opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. I přes drobný procesní neúspěch žalobkyně soud náklady řízení nesnižoval.