8 C 153/2021-30 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 7 088 Kč s úroky z prodlení, jakožto dluhu z úvěru poskytnutého žalovanému právním předchůdcem žalobkyně. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná a společnost [právnická osoba], (dále též jen„ původní věřitel“) spolu uzavřeli dne [datum] prostřednictvím webových stránek smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 7 087,92 Kč s termínem splatnosti nejpozději dne [datum]. Původní věřitel svému závazku dostál, když dne [datum] žalovanému poskytnul sjednaný úvěr, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný však svůj dluh ani z části nesplatil, přestože k tomu byl opakovaně upomínán. Smlouvou ze dne [datum] pak byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni, která žalovaného rovněž marně vyzývala k úhradě. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného došlo, žalobkyně toto však nedoložila. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, žalobkyně požadovala přiznání alespoň jistiny žalované částky, jakožto bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil a žalobce vyjádřil s takovým postupem soudu souhlas). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci nenařizoval jednání, přičemž věc rozhodnul na základě předložených listinných důkazů. 4. Z doložené smlouvy o revolvingovém úvěru, vč. jeho příloh, soud zjistil a má za prokázané, že žalovaný, jakožto spotřebitel, a původní věřitel dne [datum] uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru. Původní věřitel se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 5 000 Kč, a to bezhotovostně, bankovním převodem na účet žalovaného. 5. Výpisem z účtu původního věřitele bylo prokázáno, že původní věřitel svému závazku dostál, když dne [datum] žalovanému na výše uvedené číslo účtu zaslal částku 5 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nerozporoval, je zřejmé, že žalovaný poskytnuté prostředky ani z části nesplatil. Vlastnictví účtu žalovaným zjistil soud dotazem na banku. 6. Smlouvy o postoupení pohledávek, byla žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní upomínkou bylo prokázáno, že žalovaný byla o postoupení pohledávky vyrozuměn. 7. Z předložených listin není zřejmé, jak původní věřitel zkoumal či nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, přičemž žalobkyně sdělila, že žalovaná měla být lustrována v různých databázích s vyhovujícím výsledkem a úvaze ohledně doložených příjmů a výdajů, k prokázání těchto skutečnosti však nenavrhla žádné důkazy (zřejmě jimi nedisponuje). 8. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: původní věřitel zaslala žalovaného na její účet částku 5 000 Kč, aniž by bylo prokázáno, že by řádně prověřil jeho úvěruschopnost, tedy zejména její příjmy a výdaje, ale též další skutečnosti ovlivňující finanční situaci žalovaného. Žalovaný původnímu věřiteli uvedené prostředky ani z části nevrátil a později byl dluh postoupen žalobkyni, o čemž byl žalovaný informována. Ani žalobkyni však žalovaný ničeho nezaplatil, přestože byla o postoupení vyrozuměna a k úhradě dluhu byla vyzýván. 9. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný pouze z části. Předmětnou smlouvu o revolvingovém úvěru totiž soud shledal absolutně neplatnou, když z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované odporuje čl. 8 a čl. 23 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne [datum] a rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo] ve věci). 10. S ohledem na neplatnost předmětné smlouvy soud finanční prostředky poskytnuté žalované posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 11. Jelikož původní věřitel předmětnou pohledávku platně postoupil žalobkyni podle ust. § 1879 a násl. o.z., je žalovaný povinen vydat předmětné bezdůvodné obohacení, tj. získané finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, žalobkyni. Jelikož tak neučinil, přestože k tomu byl vyzýván, dostal se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 o.z. Soud tedy rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v pl.zn., a to ode dne následujícího po dni poskytnutí těchto prostředků (výrok I.). 12. Návrh žalobkyně na zaplacení částky 2 088 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů a úroky za období čerpání byl vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy zamítnut (výrok II.). 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 70,54 % (žalobě bylo vyhověno co do 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení na místo požadovaných 7 088 Kč s příslušenstvím); z 29,46 % byla žaloba zamítnuta - v tomto rozsahu tedy byl úspěšný žalovaný a o tato procenta je třeba snížit nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 41,08 % Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), hotové výdaje ve výši 300 Kč za uvedené tři úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř., tj. celkem náklady řízení ve výši 1489 Kč. Při výpočtu nákladů řízení žalobkyně soud vycházel ze snížené sazby dle § 14b a.t., když žaloba byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném žalobkyní, resp. jejím právním zástupcem za žalobkyni, opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (u zdejšího soudu byly takto podány návrhy např. pod sp.zn. EPR [číslo] či EPR [číslo] ad.), předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů. Celkové náklady řízení ve výši 1 489 Kč je žalovaná žalobkyni povinna nahradit ze 41,08 % (viz výše), tzn. je povinna žalobkyni nahradit na nákladech řízení částku 611,70 Kč, a to podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).