8 C 171/2022-84 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně podala dne 29. 3. 2022 návrh, kterým se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 10 736,27 Kč a příslušenství, jak je uvedeno shora, a to jako nároků vyplývajících ze smlouvy o bankovních produktech ze dne 8. 11. 2018 ve které se společnost [právnická osoba], [IČO], zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby, zřídit bankovní účet a poskytnout kontokorentní úvěr k běžnému účtu do limitu 7 000 Kč. Uvedená společnost pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené mezi účastníky dne 8. 11. 2018, z všeobecných podmínek, produktových podmínek, sazebníku, dispozic ke smlouvě, výpisu z úvěrového účtu, ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek, vyrozumění o postoupení pohledávek a z korespondence mezi účastníky soud zjistil, že původní věřitelka vedla pro žalovaného běžný účet, u kterého byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky, výše povoleného limitu činila 7 000 Kč, úroková sazba 21,99 % ročně. Žalovaný porušil smluvní povinnosti, neboť vznikl nepovolený debetní zůstatek, který nebyl uhrazen v přiměřené době po jeho vzniku, původní věřitel zrušil povolený limit přípisem ze dne 1.7.2020 a vyzval žalovaného k úhradě zůstatku do 15.7.2020. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o běžném účtu podle ust. § 2662 a násl. občanského zákoníku. Podle této smlouvy zřídila původní věřitelka pro žalovaného běžný účet, vznikl nepovolený debetní zůstatek, který nebyl uhrazen v přiměřené lhůtě. Protože žalovaný svoji povinnost uhradit debetní zůstatek nesplnil, původní věřitelka čerpání zastavila a žalovaný je povinen zaplatit celou dlužnou jistinu po splatnosti, poplatky a úroky z prodlení v žalované výši. Podle ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupil původní věřitel pohledávku na další subjekt a ten pak následně žalobkyni, které je žalovaný povinen dlužnou částku uhradit. Protože žalovaný neuhradil úvěrovou jistinu včas, dostal se do prodlení a je proto povinen zaplatit žalobkyni úroky z prodlení (§ 1970 obč. zák. č. 89/2012 Sb.). Podle ust. 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Tyto představují soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 900 Kč (tři úkony po 300 Kč, § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů zejména vyhl. č. 120/2014 Sb., převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzva) a hotové výdaje 300 Kč (tři úkony po 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalobce zastupoval. Při výpočtu nákladů řízení žalobkyně soud vycházel ze snížené sazby dle § 14b a.t., když žaloba byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném žalobkyní, resp. jejím právním zástupcem za žalobkyni, opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (u zdejšího soudu byl takto podán návrh např. pod sp. zn. 12 C 159/2022), předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.