8 C 193/2022-75 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 022 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky. Na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal původní věřitelce zaplatit kapitalizované úroky, odměnu za administrativní zpracování a náklady za hotovostní inkaso. Poslední splátka byla uhrazena [datum]. Pohledávka byla původní věřitelkou postoupena dne [datum] žalobkyni. 2. Žalovaný vznesl námitku věcné a místní nepříslušnosti a nesouhlasil s projednáním věci bez jednání. Usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. Ncp 919/2018-20 bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné okresní soudy. 3. Z jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. 4. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně jejich seznamu a oznámení o postoupení pohledávek byla zjištěna pravdivost tvrzení uvedených v žalobě. 5. Soud zjistil z insolvenčního rejstříku, že u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] proběhlo oddlužení dlužníka – žalovaného, usnesením ze dne [datum] insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a povolil mu oddlužení. Usnesením ze dne [datum] vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení dlužníka [celé jméno žalovaného], narozeného [datum], bytem [obec a číslo], a osvobodil jej od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s tím, že toto osvobození se vztahuje také na věřitele, kteří své pohledávky do řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Žalobkyně svoji pohledávku do insolvenčního řízení přihlásila. 6. Na základě shora zjištěných skutečností, dospěl soud k závěru, že návrhu žalobkyně nelze ke dni rozhodnutí vyhovět. Mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o půjčce. Žalovaný absolvoval oddlužení, byl osvobozen od placení zbývající části přihlášených i všech nepřihlášených pohledávek v souladu s ust. § 414 insolvenčního zákona. Na tuto skutečnost mohla žalobkyně zareagovat zpětvzetím žaloby, což neučinila. Soudu tak nezbývalo než žalobu z důvodu osvobození žalovaného od zbývající části pohledávek zamítnout. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy přiznal zcela procesně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši celkem 2 317,70 Kč, z toho 300 Kč paušální náhrada nákladů spojených s vyjádřením ze dne [datum] (vyjádření k výzvě soudu a vznesení námitky nepříslušnosti soudu) podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř., a dále náhrada doložených výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to náhrada cestovného za cestu k jednání a zpět ve výši 657,70 Kč (při výpočtu cestovného soud vycházel z údajů uvedených v technickém průkazu použitého vozidla [značka automobilu] s kombinovanou spotřebou 5,2 l / 100 km, při užití paušální náhrady 4,70 Kč/km a vyhláškové ceně paliva 47,10 Kč (dle příslušné vyhlášky č. 116/2022 Sb.) a délky cesty k jednání 92 km (2 x 46 km z [obec] do [obec] a zpět)) a náhrada ušlého výdělku v souvislosti s účastí na jednání ve výši 1 360 Kč, dle potvrzení zaměstnavatele žalovaného. Celkem tedy náklady řízení žalovaného činí 2 317,70 Kč, které je žalobkyně povinna žalovanému nahradit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.)