8 C 202/2022-45 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně podala dne 30.11.2022 návrh, kterým se proti žalované domáhala zaplacení částky 18 690,94 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno shora, a to jako nároků vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26.2.2016 uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba] [IČO] (dále jen původní věřitelka), která pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni. Žalovaná na dluh částečně hradila. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když současně účastníci proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaná se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřila). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze shora citované smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalovanou a původní věřitelkou, z korespondence mezi účastníky, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr spolu s úrokem 1 975 Kč, poplatkem za administrativní činnost 1 082 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 7 484 Kč uhradit v 60 týdenních splátkách po 760 Kč. Ve smluvních podmínkách připojených ke smlouvě, avšak žalovanou nepodepsaných je pak uvedena výše výpůjční úrokové sazby. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalované. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 původní věřitelka postoupila pohledávku z výše uvedené smlouvy za žalovanou na žalobkyni, původní věřitelka skutečnost žalované písemně oznámila. Žalobkyně ji následně vyzvala ji k úhradě dlužné částky včetně příslušenství. <i>4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.</i> <i>Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu má soud za to, že co se týče dlužné jistiny, dlužného poplatku a úroků z prodlení byla žaloba důvodná. Žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5.1.2021 prokázala svoji aktivní legitimaci k podání žaloby, pohledávka za žalovanou na ni byla dle § 1879 občanského zákoníku postoupena platně. V řízení bylo dále prokázáno, že původní věřitelka po zhodnocení úvěruschopnosti žalované v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. 26. 2. 2016, přenechala žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala původní věřitelce vrátit celkovou částku 27 541 Kč, a to v týdenních splátkách. Tento díl svého závazku nesplnila řádně a včas, celkově uhradila částku 20 120,94 Kč, ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila neuhrazená jistina 7 420,06 Kč, žalovaná se dostala do prodlení s plněním svého dluhu ve smyslu § 1968 občanského zákoníku a je tak povinna v souladu s § 1970 občanského zákoníku platit také zákonné úroky z prodlení. Soud proto této části žaloby vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 4 982,41 Kč a dlužného poplatku ve výši 2 437,65 Kč, který zahrnuje sjednaný úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Soud došel k závěru, že žalobkyně všechny části poplatku uplatňuje oprávněně, smluvní ujednání o pevném úroku a poplatcích smlouvy je jednoznačné a srozumitelné. Soud žalované uložil rovněž povinnost uhradit úroky z prodlení z dlužné jistiny v sazbě dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v kapitalizované výši 2 001,64 Kč za období do 19.12.2020 (od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od 29.4. 2017) a dále od 19.12.2020 do zaplacení. 6. Co se týče části kapitalizovaných smluvních úroků a smluvních úroků ve výši 20,50% p.a. pro období od 19.12.2020 do zaplacení, má soud za to, že žaloba důvodná nebyla. Úrok byl ve smlouvě stanoven pevnou částkou, přiložené smluvní podmínky nebyly podepsány žalovanou, k žádným dalším ujednáním tedy nedošlo. Jelikož úročení dlužné jistiny smluvním úrokem ve výši 20,50 % ročně nebylo mezi stranami jednoznačně ujednáno, původní věřitelce ani žalobkyni nárok na jejich zaplacení nevznikl, soud proto žalobu co do těchto smluvních úroků zamítl. 7. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl původně podán s požadavkem na úhradu částky 26 111 Kč, čemuž odpovídal i soudní poplatek. Usnesením č.j. EPR 282163/2021-8 bylo pro částečné zpětvzetí řízení zastaveno co do částky 18 690,64 Kč s příslušenstvím. Soudní poplatek nebyl vracen. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni. Náklady řízení ve výši 1 489 Kč představují část zaplaceného soudní poplatek ve výši 400 Kč (kdy nárok na zbývající úhradu žalobkyně s ohledem na částečné zpětvzetí nemá a nebyly rovněž podmínky pro vrácení části soudního poplatku soudem) a náklady právního zastoupení sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka) a z částky 189 Kč jako náhrady daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Soud rozhodl o nákladech řízení podle § 14b advokátního tarifu, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaném na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.