8 C 220/2022-40 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně podala dne 19. 5. 2022 návrh, kterým se proti žalované domáhala zaplacení částky 24 680 Kč a příslušenství, jak je uvedeno shora, a to jako nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen původní věřitel), která pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], z formuláře, z žádosti o úvěr, předpisu splátek a z korespondence mezi účastníky, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2018 a notářského zápisu, ze seznamu postoupených pohledávek a z předžalobní výzvy soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 23 000 Kč, který měla žalovaná vrátit v celkové výši 38 870 Kč ve splátkách po 2 990 Kč měsíčně. Žalovaná původnímu věřiteli dluh řádně neuhradila, následně pak původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou žalobkyni. Na základě shora zjištěných skutečností, dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný. Mezi žalovanou a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle této smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr a žalovaná byl povinna tento úvěr spolu s dohodnutým poplatkem v dohodnuté době vrátit. Žalovaná však tuto povinnost nesplnila, proto je povinna uhradit vedle dlužné částky i její příslušenství a smluvní pokutu ve výši 11 500 Kč. Podle ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupil původní věřitel pohledávku žalobkyni, které je žalovaná povinna dlužnou částku uhradit. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, je povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení (§ 1970 obč. zák.), jehož výše vyplývá z vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. Podle ust. 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Tyto představují soudní poplatek ve výši 988 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 900 Kč (tři úkony po 300 Kč, § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů zejména vyhl. č. 120/2014 Sb., převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzva) a hotové výdaje 300 Kč (tři úkony po 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval.