8 C 243/2022-50 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně podala dne 26.4.2022 návrh, kterým se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 11 488 Kč a příslušenství, jak je uvedeno shora, a to jako nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen původní věřitel), která pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Kromě půjčené jistiny požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši celkem 3 488 Kč, počítanou ode dne následujícího po splatnosti půjčky, tedy od 29.8.2020 do 8.11.2021, náklady za upomínání za tři upomínky po 50 Kč, tedy celkem 150 Kč, a náklady spojené s mimosoudním vymáhání pohledávky ve výši 651 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 778,38 Kč. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] potvrzení o platbě, obchodních podmínek, z korespondence mezi účastníky, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.11.2021, ze seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl žalovaný vrátit do 28.8.2020. Původní věřitel nezabýval schopností žalovaného úvěr splácet, pouze si jej prověřit v dostupných registrech, jak uvedla žalobkyně v žalobě. Nezkoumal jeho příjmy a výdaje, k tomuto nebylo tvrzeny ani doloženy žádné důkazy Žalovaný původnímu věřiteli ničeho neuhradil. Následně pak původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: původní věřitelka zaslala žalovanému na její účet částku 8 000 Kč, aniž by bylo prokázáno, že by řádně prověřila její úvěruschopnost, tedy zejména její příjmy a výdaje, ale též další skutečnosti ovlivňující finanční situaci žalované. Žalovaná původnímu věřiteli uvedené prostředky ani z části nevrátila a později byl dluh postoupen žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Ani žalobkyni však žalovaná ničeho nezaplatila, přestože byla o postoupení vyrozuměna a k úhradě dluhu byla vyzývána. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný pouze z části. Předmětnou smlouvu o zápůjčce totiž soud shledal absolutně neplatnou, když z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované odporuje čl. 8 a čl. 23 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2008/48/ES účinné od 21.6.2008. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021 a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ve věci). S ohledem na neplatnost předmětné smlouvy soud finanční prostředky poskytnuté žalované posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož původní věřitel předmětnou pohledávku platně postoupil žalobkyni podle ust. § 1879 a násl. o.z., je žalovaná povinna vydat předmětné bezdůvodné obohacení, tj. získané finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, žalobkyni. Jelikož tak neučinila, přestože k tomu byla vyzývána, dostala se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 o.z. Soud tedy rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v pl.zn., a to ode dne následujícího po dni poskytnutí těchto prostředků (výrok I.). Návrh žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši celkem 3 488 Kč, počítanou ode dne následujícího po splatnosti půjčky, tedy od 29.8.2020 do 8.11.2021, nákladů za upomínání za tři upomínky po 50 Kč, tedy celkem 150 Kč, a nákladů spojených s mimosoudním vymáhání pohledávky ve výši 651 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 778,38 Kč, byl vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce zamítnut (výrok II.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 69,6 % (žalobě bylo vyhověno co do 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení na místo požadovaných 11 488 Kč s příslušenstvím); z 30,4 % byla žaloba zamítnuta - v tomto rozsahu tedy byla úspěšná žalovaná a o tato procenta je třeba snížit nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 39,2 % Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), hotové výdaje ve výši 300 Kč za uvedené tři úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř., tj. celkem náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Při výpočtu nákladů řízení žalobkyně soud vycházel ze snížené sazby dle § 14b a.t., když žaloba byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném žalobkyní, resp. jejím právním zástupcem za žalobkyni, opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Celkové náklady řízení ve výši 2 252 Kč je žalovaná žalobkyni povinna nahradit z 54,8 % (viz výše), tzn. je povinna žalobkyni nahradit na nákladech řízení částku 882,80 Kč, a to podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).