10 C 229/2022-67 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 86 432 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela dne 26. 2. 2020 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy žalobkyně dne 27. 2. 2020 poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši nominální úrokové sazby 73,9 % p.a. splácet ve 30 měsíčních splátkách ve výši 4 433 Kč, splatných vždy k 17. dni každého měsíce, počínaje dubnem 2020. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřena. Přestože žalovaný využil ochranné doby dle zákona č. 177/2020 Sb., v důsledku čehož žalobkyni od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 vznikalo právo na úrok za poskytnutí úvěru ve výši repo sazby ČNB zvýšené o 8 procentních bodů, žalovaný neplnil podmínky smlouvy řádně a v případě splátky [číslo] se žalovaný dostal do prodlení delšího než 30 dnů, a proto ke dni 21. 2. 2021 došlo k zesplatnění celého zůstatku úvěru ve výši 71 592,14 Kč (odpovídající původní dlužné jistině ve výši 58 478,45 Kč a dlužnému úroku do zesplatnění zůstatku úvěru ve výši 13 133,69 Kč). Vedle toho žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč (za prodlení s úhradou 3 splátek delšího než 30 dnů à 499 Kč), nárok na náhradu nákladů ve výši 800 Kč (vzniklých v důsledku prodlení s úhradou 4 splátek delšího než 15 dnů à 200 Kč), nárok na smluvní pokutu ve výši 28 503 Kč (tj. 0,1 % denně z aktuální výše dlužné nové jistiny úvěru do data vyhotovení žaloby) a úrok ve výši nominální roční úrokové sazby 73,9 % p.a. ze zbývající dlužné původní jistiny. Žalovaný na žalovanou částku žalobkyni ničeho neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se z nařízeného jednání omluvil, nepožádal včas z důležitého důvodu o jeho odročení. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jeho nepřítomnosti. 3. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 2. 2020 opatřeného akceptační doložkou žalobkyně, oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne 28. 2. 2020, informací pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, předsmluvního formuláře, splátkového kalendáře a dokladu o vyplacení úvěru, soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal žalobkyni úvěr spolu s úrokem ve výši nominální úrokové sazbě 73,90 % ročně zaplatit v 30 měsíčních splátkách po 4 433 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Účastníci si v bodě 2.2 smlouvy ujednali, že žalobkyně má nárok na úroky maximálně do částky 159 588 Kč. Žalovaný se dále ve smlouvě v bodě 6. 1. zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou bude žalovaný v prodlení delším než 30 dnů, nejvýše však 2 999 Kč za kalendářní rok. Dále ve smlouvě bylo v bodě 6. 2. sjednáno, že žalobkyni vznikne právo na účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky delší než 15 dnů. Dále v bodě 6. 3. bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného delšího než 65 dnů, přičemž v souladu s bodem 6.4. smlouvy se dosud nesplacené splátky úvěru, zahrnující jistinu i úroky, až do konce splátkového kalendáře stávají součástí nové jistiny úvěru. V neposlední řadě bylo ve smlouvě v bodě 6.5. sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru v případě neuhrazení nové jistiny úvěru. V bodě 4.5 smlouvy bylo ujednáno, že neurčí-li žalovaný jinak, započítávají se platby na jednotlivé pohledávky nejdříve na jednotlivé splátky, nebude-li platba postačovat k úhradě celé splátky, bude použita nejprve na úhradu úroku tvořící součást splátky, následně na úhradu jistiny tvořící součást splátky. Po zesplatnění úvěru budou platby započítávány nejprve na novou jistinu úvěru, a to nejprve na úroky přirostlé ke dni zesplatnění, poté na původní jistinu úvěru a následně na náhradu nákladů dle bodu 6.2. smlouvy a úroky přirostlé po zesplatnění úvěru. Z hodnocení klienta, výpisu z registru [příjmení] a výpisu z registru NRKI soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z karty klienta soud zjistil platební morálku žalovaného při úhradě závazku ze smlouvy [číslo] konkrétně že splátky 1, 8 - 11 uhradil pozdě, splátku 12 částečně a splátky 13 - 25 vůbec. Z oznámení o využití ochranné doby ze dne 21. 4. 2020 a z potvrzení ze dne 19. 5. 2020 a upraveného splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně potvrdila přijetí oznámení žalovaného o využití ochranné doby od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 dle zákona č. 177/2020 Sb. Z výzvy k zaplacení ze dne 30. 10. 2020, 18. 12. 2020, 18. 1. 2021 a 17. 2. 2021 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek, upozornila jej i na možnost zesplatnění úvěru. Z oznámení ze dne 21. 2. 2021 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému automatické zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek trvající 65 dnů, tj. ke dni 21. 2. 2021 byl úvěr zesplatněn, s tím, že po žalovaném požadovala úhradu částky 73 889 Kč sestávající z dlužné původní jistiny ve výši 58 478,45 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 13 113,69 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 8. 2022 včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu ve lhůtě 15 dnů. Ze systému časových řad [příjmení] [jméno] národní banky soud zjistil, že v únoru 2020 činily úrokové sazby korunových úvěrů na spotřebu poskytnutých bankami domácnostem v ČR, s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně průměrně 8,08 % ročně. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalobkyně poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 2. 2020 žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr splácet v 30 měsíčních splátkách po 4 433 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Nominální úroková sazba činila 73,90 % ročně, maximálně však žalobkyni mohl vzniknout nárok na úroky ve výši 159 588 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se opakovaně dostal do prodlení s placením svého dluhu, když splátky 1, 8 - 11 uhradil pozdě, splátku 12 částečně a splátky 13 - 25 vůbec. Žalobkyně tak úvěr ke dni 21. 2. 2021 zesplatnila. Žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by na splacení úvěru uhradil více, než žalobkyní uváděné splátky, a to do zesplatnění úvěru dne 16. 11. 2020 částku 100 Kč, 18. 11. 2020 částku 4 433 Kč, 23. 12. 2020 částku 4 433 Kč a 31. 1. 2021 částku 100 Kč, po zesplatnění úvěru pak 24. 4. 2021 částku 200 Kč, 24. 5. 2021 částku 500 Kč, 24. 6. 2021 částku 1 000 Kč, 20. 7. 2021 částku 3 000 Kč, 20. 8. 2021 částku 3 000 Kč, 27. 9. 2021 částku 1 000 Kč, 29. 10. 2021 částku 1 200 Kč, 30. 11. 2021 částku 1 060 Kč, 31. 12. 2021 částku 1 000 Kč, 31. 1. 2022 částku 1 000 Kč, 28. 2. 2022 částku 1 000 Kč, 31. 3. 2022 částku 1 000 Kč, 16. 5. 2022 částku 300 Kč, 30. 5. 2022 částku 700 Kč. Žalovaný na žalovaný dluh ničeho neuhradil, ačkoliv k tomu byl vyzván předžalobní výzvou. V době poskytnutí úvěru žalobkyní žalovanému činily úrokové sazby korunových úvěrů na spotřebu poskytnutých bankami domácnostem v ČR, s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně průměrně 8,08 % ročně. 5. Provedeným řízením má soud za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v pl. znění (dále jen „o. z.“), a ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž žalovaný řádně nesplnil svou povinnost, když žalobkyní poskytnutý úvěr ve výši 60 000 Kč splatil pouze částečně. V důsledku právě uvedeného došlo 21. 2. 2021 k zesplatnění úvěru. Žalovaný na úvěr uhradil splátky specifikované v předchozím odstavci, a to v souhrnné výši 25 026 Kč (z toho 9 066 Kč před zesplatněním úvěru a 15 960 Kč po zesplatnění úvěru). 6. Soud se v souladu s ust. § 588 o. z. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18) zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět i pokud jde o žalobkyní požadovaný úrok ve výši 73,90 % ročně, přičemž dospěl k závěru, že tato výše smluvního úroku podstatně přesahuje výši úrokových sazeb za úvěry na spotřebu, s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně, poskytované v únoru 2020 bankami domácnostem, která (jak zjistil z databáze časových řad [příjmení] [jméno] národní banky na webové stránce https://www.cnb.cz/docs ARADY/HTML/info) v únoru 2020 činila 8,08 % ročně. Pokud se jedná o sjednané smluvní úroky z úvěru, pak je dle soudu nutno konstatovat, že sjednaný smluvní úrok v jeho nominální výši 73,90 % ročně více než 9 krát převyšuje roční úrok požadovaný bankovními institucemi při poskytování finančních prostředků na základě úvěrových smluv fyzickým osobám