10 C 240/2023-46 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 20. 3. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení 32 921,56 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobní návrh odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr s úrokem splatit v měsíčních splátkách ve výši 578,73 Kč. Žalovaný úvěr ve výši 30 000 Kč čerpal, avšak opakovaně porušoval smluvní ujednání, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k prohlášení úvěru za splatný ke dni 22. 8. 2022, avšak žalovaný jej neuhradil. Žalobkyně tak požaduje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 28 034,43 Kč, kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 1 381,40 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 606,73 Kč za období do 27. 2. 2023, kapitalizovaný úrok z prodlení z kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 109 Kč, poplatky dle sazebníku žalobkyně ve výši 290 Kč a 1 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaný však ničeho neuhradil. 2. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl ve věci dokazování listinami předloženými žalobkyní. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním povinnosti splácet – [anonymizováno] půjčka ze dne [datum], všeobecných produktových podmínek, vysvětlení některých pojmů a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jej žalobkyni splatit spolu s úrokem ve výši 11,50 % p.a. v 72 měsíčních splátkách ve výši 636,73 Kč (včetně úhrady pojištění). Ve smlouvě bylo sjednáno, že pro případ prodlení žalovaného s úhradou pohledávek žalobkyně je žalobkyně oprávněna prohlásit svým rozhodnutím dluh žalovaného za ihned splatný (čl. [anonymizováno] odst. [anonymizováno]). Ze sazebníku poplatků soud zjistil, výši poplatků za vedení úvěru a při porušení povinností v rámci sjednaného úvěru. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, z jakých údajů žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z platební historie a výpisu z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že úvěr byl žalovaným čerpán ve výši 30 000 Kč. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila úvěr ve výši 30 000 Kč na základě smlouvy za splatný 22. 8. 2022, kdy žalovaného vyzvala k úhradě aktuálně dlužné částky ve výši 31 275,52 Kč do 7. 9. 2022, přičemž dlužná částka sestávala z nesplacené jistiny ve výši 28 034,43 Kč, smluvních úroků ve výši 1 381,40 Kč, úroků z prodlení ve výši 69,69 Kč, nákladů na upomínání ve výši 1 490 Kč a 300 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu byla zjištěna struktura žalované částky. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 3. 2023, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě žalované částky. Žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by žalobkyni svůj závazek uhradil. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za zcela prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu ze dne [datum], na základě níž žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jí je vrátit s úrokem v měsíčních splátkách. Žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Protože žalovaný svoji povinnost řádně neplnil, došlo k zesplatnění celého dluhu v aktuální 31 275,52 Kč, a to se splatností do 7. 9. 2022. Žalovaný však úvěr s úrokem ve stanové lhůtě splatnosti nesplatil. 5. Podle § 2395 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 1968 věty první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb. 6. Ve světle citovaných ustanovení soud posoudil po právní stránce žalobu ohledně nároku ze smlouvy o úvěru jako oprávněnou. Žalobkyně splnila své povinnosti ze zákona č. 257/2016 Sb. a ze smlouvy, když žalovanému po řádném posouzení úvěruschopnosti poskytla peněžní prostředky. Naopak žalovaný svůj díl závazku nesplnil, jelikož poskytnutý úvěr splatil pouze zčásti. Žalovaný tedy nezaplatil část dluhu ve výši 28 034,43 Kč na jistině a 1 381,40 Kč na sjednaném úroku. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého závazku ve smyslu § 1968 o. z., vzniklo žalobkyni právo na náhradu nákladů za upomínání ve výši 290 a 1500 Kč, dále dle § 1970 o. z. právo na zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z částky 28 034,43 Kč za období do 27. 2. 2023 kapitalizovaný částkou 1 606,73 Kč, a dále od 28.2.2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 1 381,40 Kč za období do 27. 2. 2023 kapitalizovaný částkou 109 Kč, a dále od 28.2.2023 do zaplacení. Z uvedených důvodů shledal soud podanou žalobu důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 496 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 318 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 921,56 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud posoudil žalobu podanou žalobkyní jakožto návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech tak, jak to předpokládá ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Je totiž zřejmé, že žalobkyně podala ke zdejšímu soudu více obdobných žalob (např. sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]), které se liší pouze osobou žalovaného, výší poskytnutého úvěru a výší dlužné částky. Nejedná se tedy o skutkově i právně složité věci, které by se vyskytovaly v rámci podnikání žalobce výjimečně.