10 C 246/2023-31 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 2. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 694,74 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 9. 3. 2007 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“). Na základě této smlouvy se původní věřitelka zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 200 000 Kč s pravidelnými měsíčními splátkami a žalovaný se zavázal původní věřitelce poskytnutý úvěr splatit, včetně úroku 9,60 % p.a., přičemž ke splacení mělo docházet v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 692 Kč, přičemž splatnost první splátky byla 20. 4. 2007 a každá následující vždy k 20. dni následujícího měsíce. Žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty v hotovosti dne 9. 3. 2007, avšak žalovaný splátky nehradil řádně a včas, úvěr v celkové výši 23 459,20 Kč byl ke dni 18. 2. 2013 zesplatněn. Původní věřitelka pohledávku za žalovaným postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2013, s účinností ke dni 31. 10. 2013, na [právnická osoba] S.a.r.l. Žalobkyně opírala svou aktivní legitimaci o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, na základě níž došlo k převedené předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni, žalovanému bylo postoupení oznámeno 13. 9. 2018. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení nedoplatku jistiny ve výši 20 694,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení. 2. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl ve věci dokazování listinami předloženými žalobkyní. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 9. 3. 2007 a všeobecných obchodních podmínek původní věřitelky soud zjistil, že se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr v hotovosti až do výše 200 000 Kč a žalovaný se jej zavázal původní věřitelce splatit spolu úrokem ve výši 9,60 % p.a. pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 692 Kč, vždy k 20. dni každého měsíce, splatnost první splátky byla 20. 4. 2007. Původní věřitelka byla oprávněna zesplatnit celý dluh v případě prodlení žalovaného se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než 2 splátek v dohodnuté lhůtě. Z pokladního dokladu původní věřitelky ze dne 9. 3. 2007 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 200 000 Kč v hotovosti. Z platební historie ze dne 1. 11. 2013 soud zjistil, jak žalovaný splácel poskytnutý úvěr. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 26. 2. 2013 mezi původní věřitelkou a [právnická osoba] S.a.r.l., seznamu pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 4. 11. 2013 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla původní věřitelkou postoupena na [právnická osoba] S.a.r.l., a to v celkové výši 23 459,20 Kč (z toho 20 694,74 Kč na jistině), a to s účinností ke dni 31. 10. 2013. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 11. 2013 a podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že původní věřitelka žalovanému postoupení pohledávky oznámila. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2018 a podacího archu ze dne 19. 9. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] S.a.r.l. oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 24. 8. 2018. Z výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 16. 1. 2023, včetně podacího archu ze dne 18. 1. 2023, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě částky 20 694,74 Kč s příslušenstvím. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalobkyně má za žalovaným pohledávku z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut původní věřitelkou jakožto právní předchůdkyní žalobkyně, a to na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 9. 3. 2007. Žalovaný byl půjčku povinen splácet ve sjednaných pravidelných splátkách, tyto však nehradil řádně a včas, v důsledku čehož došlo k zesplatnění celého dluhu. Žalovaný dlužnou částku ve výši 20 694,74 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ročně z této částky od 31. 10. 2013 do zaplacení neuhradil, přestože k tomu byl žalobkyní vyzván předžalobní upomínkou, která mu byla odeslána s dostatečným časovým předstihem před podáním žaloby na poslední známou adresu. 5. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru podle ust. § 497 a násl. ve spojení s § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“). Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit úroky ve sjednané výši 9,60 % p.a. Původní věřitelka měla se žalovaným ujednané podmínky ztráty výhody splátek odpovídající úpravě § 506 obch. zák., které řádně uplatnila. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni platně a účinně postoupena na základě smluv o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2013 a 24. 8. 2018, dle § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), ve spojení s § 1 odst. 2 obch. zák. Nárok žalobkyně na vrácení úvěru vyplývá z § 497 ve spojení s § 502 obch. zák., vedle nároku na zaplacení jistiny a úroku vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení úroku z prodlení jako sankce za prodlení s plněním jednotlivých týdenních splátek, a to podle ust. § 369 odst. 1 obch. zák., ve spojení s § 517 obč. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 31. 10. 2013 do zaplacení. V návaznosti na výše uvedené soud shledal, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 280 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 828 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 694,74 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba), realizovaných před podáním návrhu ve věci, dále tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.