10 C 49/2023-30 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobci se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29. 9. 2022 vůči žalovanému domáhali zaplacení 24 000 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnili tím, že žalovaný, coby dlouhodobý finanční a pojišťovací poradce žalobců, s nímž měli vytvořen přátelský vztah, žalobce požádal o zápůjčku finančních prostředků ve výši 24 000 Kč, kterou odůvodnil tím, že finanční prostředky potřebuje jeho sestra, a žalovaný jí je poskytnout nemůže, neboť jeho banka zpracovává převod peněz 3 pracovní dny. Žalobci s poskytnutím finančních prostředků souhlasili s tím, že žalovaný jim částku ve stejné výši zašle na jejich účet. Téhož dne žalovaný potvrdil a zopakoval svoji žádost prostřednictvím e-mailu, a žalobcům zaslal informaci, že jim částku 25 000 Kč zaslal na jejich účet. Žalobci proto dne 3. 11. 2020 složili požadovanou částku ve prospěch účtu č. [bankovní účet], avšak následně zjistili, že ve prospěch jejich účtu nedošlo ze strany žalovaného ke složení avizovaného obnosu, a žalovaný byl od té doby nekontaktní. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože k tomu byl ze strany žalobců upomínán. Věc byla rovněž šetřena [anonymizována dvě slova], kdy však [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. 2. Žalobci a jejich právní zástupkyně se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými žalobci. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a) a žalovaným soud zjistil, že žalovaný dne 2. 11. 2020 požádal žalobce a) o převod finančních prostředků na bankovní účet č. [bankovní účet] s tím, že přílohou posílá potvrzení o převodu částky 25 000 Kč na účet žalobců. Z potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že žalovaný měl dle uvedeného potvrzení převést dne 2. 11. 2020 částku 25 000 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet]. Z e-mailů ze dne 3. a 5. 11. 2020 soud zjistil, že žalobce byl rozhořčen z jednání žalovaného, který avizovaný převod peněžních prostředků neprovedl, a s žalobci přestal komunikovat. Z usnesení [stát. instituce], [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], soud zjistil, že věc [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], kterého se měl žalovaný dopustit jednáním vůči žalobcům popsaným v [anonymizováno], byla [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], neboť [anonymizováno], k němuž by mohlo [anonymizováno] stíhání vést, byl zcela [anonymizována dvě slova] vedle [anonymizováno], který pro [anonymizována dvě slova] byl žalovanému již [anonymizováno] nebo který ho podle [anonymizována dvě slova]. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2021 a podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobců před podáním žaloby žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky do 5. 2. 2021. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný požádal žalobce prostřednictvím e-mailu o zaslání částky ve výši 24 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. Přílohou e-mailu žalovaný zaslal potvrzení o provedené platbě ve výši 25 000 Kč ve prospěch účtu žalobců. Žalobci částku 24 000 Kč na požadovaný bankovní účet poslali, avšak následně zjistili, že žalovaný avizovaný převod částky 25 000 Kč neprovedl, a s žalobci přestal komunikovat. Věc byla řešena [stát. instituce], přičemž [anonymizováno] věc žalovaného byla [anonymizována tři slova]. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani poté, co k tomu byl žalobkyní vyzván předžalobní výzvou se splatností do 5. 2. 2021. 5. Podle § 588 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 8. Podle § 2951 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. 9. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. Žalovaný se s žalobci dohodl, že mu poskytnou krátkodobou finanční výpomoc ve výši 24 000 Kč, jednání účastníků tedy směřovalo k uzavření smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., avšak žalovaný uvedl žalobce v omyl, když jim zaslal falzifikát potvrzení o převodu částky ve výši 25 000 Kč ve prospěch účtu žalobců, na základě něhož žalobci žalovanému finanční prostředky převedli. Tímto protiprávním jednáním žalovaný způsobil žalobcům škodu ve smyslu ust. § 2910 o. z. ve výši 24 000 Kč, kterou je povinen nahradit. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého závazku ve smyslu § 1968 o. z., mají žalobci právo dle § 1970 o. z. na zákonný úrok od 6. 2. 2021 z prodlení ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, oprávněným společně a nerozdílně nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 526,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 960 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 000 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva a sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 080 Kč ve výši 1 486,80 Kč. Soud poznamenává, že o náhradě nákladů řízení rozhoduje z moci úřední, přičemž podle § 12 odst. 4 a. t. přicházelo v úvahu přiznání odměny za zastupování dvou účastníků na straně žalující, tedy za každou takto zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Právní zástupkyně žalobců však požadovala odměnu za zastupování jedné osoby, a s ohledem na povahu věci a provedené úkony, považuje soud takto vyčíslenou odměnu za účelnou.