11 C 142/2022-130 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala určení vlastnického práva k pozemkům specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku (dále jen„ předmětné nemovité věci" nebo„ pozemky“). Žalobu odůvodnila tím, že v katastru nemovitostí je k předmětným nemovitým věcem veden duplicitní zápis vlastnictví obou účastníků. K příčinám vzniku žalobkyně uvedla, že žalobkyně měla nabýt vlastnické právo na základě písemné nabídky bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví Československého státu, kterou dne [datum] učinili tehdejší vlastníci paní [jméno] [příjmení] a pan [jméno] [celé jméno žalovaného]. Tato nabídka byla přijata rozhodnutím finančního odboru ONV ve [obec], č.j. fin [číslo] [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí] a tímto okamžikem stát nabyl vlastnické právo k předmětným pozemkům. Do tehdejší evidence nemovitostí byla tato skutečnost zapsána pod položkou výkazu změn (POLVZ) 66/ 1966 a dosud je v katastru nemovitostí vedena na listu vlastnictví [číslo] jako nabývací titul pro stát. Žalobkyně popsala jednotlivé organizace, v jejichž správě byly následně pozemky vedeny, včetně Státního pozemkového úřadu, který je v současné době organizační složkou příslušnou hospodařit s majetkem státu, dále se zaměřila i na srovnávací evidenci původního označení parcel v katastru nemovitostí. Žalobkyně spatřuje příčinu vzniku duplicitního zápisu vlastnictví v neověření skutečného rozsahu majetku zemřelé [jméno] [příjmení] notářem, když rozhodnutím Státního notářství ve [obec] ze dne 25. 2. 1974, č. j. 2 D 426/73-14, které nabylo právní moci dne [datum], nabyl [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], mimo jiné příslušný spoluvlastnický podíl k pozemkům a zároveň bylo v tomto rozhodnutí konstatováno, že je rovněž vlastníkem zbývajícího spoluvlastnického podílu. V dodatečném dědickém řízení o nově objeveném majetku po [jméno] [celé jméno žalovaného], zemřelém dne [datum], které proběhlo v roce 2011, bylo usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 9. 9. 2011, č. j. D 579/93-33, které nabylo právní moci dne [datum], potvrzeno nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem ve prospěch žalovaného. V tomto usnesení bylo zároveň konstatováno, že pozemky jsou v duplicitním vlastnictví. Žalobkyně spatřuje naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva v tom, že by jinak bylo ohroženo právo žalobkyně a rovněž by zůstalo nejistým i její právní postavení. 2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne [datum] uvedl, že nárok uplatněný žalobou v plném rozsahu neuznává. Předně zpochybnil platnost nabývacího titulu svědčícího žalobci, neboť v něm zcela chybí projev vůle. Je přesvědčen, že nemohl být učiněn svobodně, ale v tísni a za nevýhodných podmínek, a proto nemůže požívat právní ochrany. Poukázal na to, že jeho právní předchůdce [jméno] [celé jméno žalovaného] byl od doby potvrzení nabytí dědictví po paní [jméno] [příjmení] v dobré víře, že je vlastníkem předmětných nemovitostí a tento stav trval i po smrti [jméno] [celé jméno žalovaného], a to až do roku 2011, kdy bylo žalovanému v rámci projednání dodatečného dědického řízení po panu [jméno] [celé jméno žalovaného] potvrzeno nabytí předmětných pozemků a zároveň bylo konstatováno, že se jedná o duplicitní vlastnictví. Pro případ, že by soudem nebyla shledána neplatnost nabývacího titulu státu, namítl žalovaný vydržení. Žalovaný se proto s ohledem na uvedené skutečnosti vzájemným návrhem domáhal, aby soud určil, že vlastníkem sporných nemovitostí je naopak on. 3. Žalobkyně ve své replice ze dne [datum] uvedla, že pokud měl právní předchůdce žalovaného za to, že nabídka bezplatného odevzdání majetku byla učiněna v tísni a za nevýhodných podmínek, mohl do [datum] uplatnit u Pozemkového úřadu svůj restituční nárok. Jelikož tak neučinil, jeho právo zaniklo. Ve vztahu k žalovaným namítanému vydržení jeho právního předchůdce [jméno] [celé jméno žalovaného] poukázala na to, že se nemohlo jednat o držbu oprávněnou, neboť si musel být vědom, že dne [datum] učinil nabídku bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví Československého státu. Žalobkyně má však za to, že se pan [jméno] [příjmení] nemohl chopit držby, neboť z již zmiňovaného rozhodnutí Státního notářství ve [obec] č. j. 2 D 426/73-14 ze dne 25. 2. 1974 vyplývá, že sporné pozemky jsou v užívání socialistické organizace. 4. Ve vyjádření ze dne [datum] žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení a důkazní návrhy. Poukázala na to, že v protokole o předběžném šetření ze dne [datum] obsaženém ve spise Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou sp. zn. 2 D 426/73 je konstatováno, že„ některé pozemky byly předány ČS státu bez náhrady“, z čehož žalobkyně dovozuje, že stát předmětné nemovité věci fakticky převzal a považoval se za jejich vlastníka. K faktickému užívání pozemků státem uvedla, že v šedesátých letech minulého století nebylo z důvodu společenských poměrů vlastnictví zemědělské půdy možné a v úvahu připadalo pouze právo osobního užívání, které se po roce 1991 přeměnilo na právo vlastnické. I kdyby právní předchůdce žalovaného pan [jméno] [celé jméno žalovaného] nabídku bezplatného odevzdání podepsal či nikoliv, byl si vědom toho, že stát projevil vůli pozemky převzít a rovněž tak učinil. Navíc s tímto postupem vyjádřila souhlas paní [jméno] [příjmení] (matka [anonymizováno] [celé jméno žalovaného]). Žalobkyně namítla vydržení vlastnického práva předmětných nemovitostech věcí, protože stát s nimi vždy nakládal jako s vlastními a po celou dobu na nich zemědělsky hospodařil, čehož si museli být vědomi i [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalovaného]. Stát se chopil držby již v červnu 1964, kdy byla učiněna a sepsána nabídka bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví Československého státu, vydržecí doba uplynula [datum]. Je přesvědčena, že po celou vydržecí dobu nebyla dobrá víra státu ničím narušena a stát byl v dobré víře, že fakticky a pokojně užívá pozemky jako vlastní, a to více než 30 let. Pokud by stát držel pozemky bez právního důvodu, pak i v tomto případě se měli právní předchůdci žalovaného domáhat svého práva podle restitučních předpisů. K digitalizaci SPI doplnila, že byla prováděná od roku 1994. 5. Žalovaný doplnil svá skutková tvrzení ve vyjádření ze dne [datum]. Poukázal na to, že žalobkyně ve svém vyjádření ze dne [datum] neuvedla ani nedoložila žádné skutečnosti prokazující, že právní předchůdci žalovaného paní [jméno] [příjmení] a pan [jméno] [celé jméno žalovaného] opravdu spornou listinu označenou jako„ Nabídka bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví československého státu“ podepsali. Pro srovnání jednotlivých podpisů [jméno] [celé jméno žalovaného] vyhotovil přehlednou tabulku, která srovnává podpisy tohoto právního předchůdce na protokolu o předběžném šetření z roku 1973, na zápisu z výslechu státního notářství a na sporné listině označené jako„ Nabídka bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví československého státu“, podle jeho názoru jsou i pohledem laika tyto podpisy zcela odlišné. Shrnul, že sporná listina není pravá, neboť neobsahuje legalizační doložku, která byla v té době a právním stavu zcela obvyklá, nebyla podepsána [jméno] [celé jméno žalovaného], ale [jméno] [celé jméno žalovaného], který v té době již nebyl vlastníkem. Nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že byla jako držitel v dobré víře, když je naopak nutno vzít v potaz důvěru jednotlivce ve správnost aktů státních orgánů, tedy že jeho právnímu předchůdci i jemu samotnému bylo vlastnické právo potvrzeno v rámci dědických řízení. 6. Při jednání dne [datum] žalovaný upřesnil, že popírá i podpis [jméno] [příjmení] na sporné listině, lze předpokládat, že vlastníci byli tehdy nuceni vydat pozemky pod tlakem a v rozporu s dobrými mravy. Doplnil, že [jméno] [celé jméno žalovaného] mu vždy tvrdil, že oni nikdy nic nepodepsali, což vždy sděloval v množném čísle. Zástupce žalobkyně namítl, že kdyby [jméno] [příjmení] spornou listinu nepodepsala, byla by taková skutečnost namítnuta v dědickém protokole, což se však nestalo. K aktuálnímu stavu pozemků žalovaný uvedl, že je mu známo, že část pozemků je v tuto chvíli zatopeným rybníkem, část je obhospodařována zřejmě místním zemědělcem, avšak neví kým, ani z jakého titulu a část pozemku je ohraničena ohradami. Zástupce žalobkyně nebyl schopen se ke stavu pozemků vyjádřit, neboť mu tyto skutečnosti nejsou známy. 7. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových je oprávněn zastupovat stát v tomto řízení na základě zápisu o dohodě uzavřené dne [datum] se Státním pozemkovým úřadem. <i>8. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> 9. Soud dále dovodil, že žalobce i žalovaný mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Otázka, zda jsou pozemky ve vlastnictví žalobce nebo žalovaného, je mezi účastníky sporná. V katastru nemovitostí je veden duplicitní zápis vlastnictví k předmětným nemovitým věcem, při