11 C 145/2023-23 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 400 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) smlouvy o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 400 Kč, a to 31 týdenními splátkami po 400 Kč do [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, ke dni [datum] činila dlužná jistina částku 6 709,68 Kč a souhrnný dlužný poplatek 3 690,32 Kč, přičemž po tomto datu neuhradil žalovaný žalobkyni ničeho. Tím, že se dostal do prodlení se sjednanými úhradami, vznikl právnímu předchůdci žalobkyně též nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která žalovaného vyzývala k úhradě, ale marně, a proto se se svým nárokem obrátila k soudu, kdy po žalovaném požadovala dlužnou jistinu a poplatek ve výši 10 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z částky 10 400 Kč od [datum] do [datum] dle jejího výpočtu ve výši 12 754,24 Kč, a dále zákonný úrok ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů z částky 10 400 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti: 5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 8 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 400 Kč, tj. celkem částku 12 400 Kč v 31 týdenních splátkách po 400 Kč. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný měl měsíční příjem 16 180 Kč a výdaje 3 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze zaslaného oznámení žalobkyně a jejího právního předchůdce o postoupení pohledávky ze dne [datum] má soud za prokázané postoupení obou výše uvedených pohledávek žalobkyni. Z veřejného obchodního rejstříku soud dále zjistil, že právní předchůdce žalobkyně měl od [datum] do [datum] v předmětu podnikání zapsáno poskytování úvěru a půjček z vlastních zdrojů a od [datum] poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Z předžalobní upomínky a podacího lístku soud zjistil, že byl žalovaný vyzván žalobkyní před podáním návrhu k úhradě pohledávky. 6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně nikoliv smlouvu o půjčce, ale smlouvu o úvěru podle ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“). Při posouzení otázky uzavřeného smluvního si nelze vystačit pouze s označením smlouvy, ale je třeba vycházet z jejího obsahu, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr. Na základě výše uvedené smlouvy [číslo] ze dne [datum] byl tedy žalovanému poskytnut úvěr. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobkyně splatit, ale se splácením se dostal do prodlení, a nedostál tak svému závazku, který pro něj vyplýval z jednotlivé smlouvy o úvěru. Soud měl za prokázané také to, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby v části žalované jistiny (včetně souhrnného poplatku). Vedle nároku na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení úroku z prodlení jako sankce za prodlení s plněním jednotlivých týdenních splátek, a to podle ust. § 369 odst. 1 obch. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2010, tj. ve znění účinném ke dni, kdy prodlení nastalo. Soud proto podané žaloby výrokem I. vyhověl a zároveň v souladu s ust. § 164 o.s.ř. opravou doplnil oproti ústnímu vyhlášení rozsudku měnu„ Kč“ v částce 10 400 představující základ pro výpočet úroků z prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč vůči žalovanému. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů právního zastoupení v celkové částce 1 452 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za tři úkony právní služby à 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), dále je nutno připočíst částku 300 Kč, která představuje náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby à 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), a konečně částku 252 Kč jako náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. 8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.