12 C 52/2022-104 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobce se svojí žalobou ze dne [datum], podanou u Okresního soudu Plzeň-jih, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 93 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 93 000 Kč od [datum] do zaplacení a náklady řízení z titulu neuhrazených nákladů na bydlení žalované v domě žalobce. Žalobce uvedl, že je vlastníkem rodinného domu [adresa] na ulici [ulice] v [obec]. Žalovaná tuto nemovitost užívala se souhlasem žalobce od [datum] do [datum] na základě ústní dohody o společném užívání, na základě, které měla žalobci hradit polovinu nákladů na bydlení – topení, směrný odpad, vodné a stočné, satelitní televizi, pojištění rodinného domu a domácnosti a další chod domácnosti ve výši 3 000 Kč měsíčně. Tato částka, na které se žalobce se žalovanou shodli, vycházela z rámcového výpočtu žalobce, dle kterého činila polovina ročních nákladů na topení částku 7 500 Kč, na odvoz směsného odpadu částku 300 Kč, na vodné a stočné částku 300 Kč, na satelitní televizi částku 800 Kč, na pojištění rodinného domu a domácnosti částku 3 000 Kč, na pevný internet částku 2 400 Kč, na T-Mobile televizi částku 2 400 Kč, a na elektřinu částku 7 200 Kč. Dále žalobce hradil celé náklady na mobilní paušál žalované, který činil částku 420 Kč – 550 Kč měsíčně. Ve zbytku se jednalo o paušální částku odpovídající dalším nákladům na chod domácnosti jako například pořízení čistících a hygienických prostředků, opravy a obměnu domácích spotřebičů aj. V době uzavření dohody byla žalovaná ve složité finanční situaci, kdy řešila majetkové vypořádání s bývalým manželem a pracovala jako vychovatelka se mzdou cca 14 000 Kč měsíčně. S ohledem na tyto okolnosti potom splatnosti nákladů na bydlení byla dohodnuta tak, že je žalovaná uhradí najednou v době, kdy se její finanční situace zlepší, zejména až dojde k finančnímu vypořádání s bývalým manželem a získá práci s lepším mzdovým ohodnocením. Žalobce s tímto uspořádáním souhlasil, neboť byl se žalovanou od počátku roku 2018 v partnerském vztahu. Finanční situace žalované se výrazně zlepšila nejpozději v lednu 2019, když začala žalovaná pracovat za mzdu cca 25 000 Kč měsíčně a obdržela částku cca 2 mil. Kč jako majetkové vypořádání s bývalým manželem. I přes toto žalovaná dlužnou částku na náklady bydlení dle výše uvedené dohody neuhradila. Uvedenou dohodu začala plnit počínaje lednem 2021, kdy uhradila 5x 3 000 Kč na účet žalobce pod označením nájemné, což zcela koresponduje s uzavřenou ústní dohodou. Žalovaná tedy za období od [datum] do [datum], tj. 36 měsíců mínus 5 měsíců dluží žalobci na nákladech na společné bydlení a další chod domácnosti celkem 93 000 Kč. Žalovaná tuto částku žalobci neuhradila i přes kvalifikovanou předžalobní výzvu k plnění ze dne [datum]. Žalobce dále uvedl, že žalovaná při svém odchodu z nemovitosti odnesla bez souhlasu žalobce tyčový mixér [příjmení] MQ5060, který je ve výlučném vlastnictví žalobce. Žalovaná vrácení této věci odmítla. Žalobce danou věc zakoupil [datum] za pořizovací cenu 67,99 EUR a žalovaná mu tak odcizením této věci k datu [datum] způsobila škodu minimálně v částce 500 Kč. 2. Při jednání dne [datum] potom žalobce doplnil svá tvrzení tak, že tím, že žalovaná od ledna 2021 začala hradit částku 3 000 Kč na nájemném uznala svůj dluh vůči žalobci ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 o.z. Na těchto svých tvrzeních setrval, když dne [datum] uvedl, že z tvrzení žalované, že počátkem roku 2021 začala žalobci hradit měsíčně částku 3 000 Kč je zřejmé, že žalovaná si byla vědoma svého závazku hradit žalobci náklady na bydlení a z této skutečnosti žalobce dovozoval, že je tak zřejmé, že žalovaná jakožto dlužník výše uvedeným částečným plněním uznala také zbytek svého dluhu představující dlužné nájemné. Žalobce také uvedl, že tvrzení svědkyně [jméno] [příjmení] se nezakládá na pravdě, neboť to byl on, kdo hradil zálohy na elektrickou energii ve výši 1 200 Kč, které pravidelně odcházely z jeho bankovního účtu a rozhodně také není pravdou, že žalovaná hradila žalobci větší částky. Pro případ, že by soud dospěl k jinému právnímu názoru nežli žalobce, tedy, že neexistovala žádná dohoda účastníků o hrazení nákladů na bydlení, potom má žalobce za to, že žalované minimálně vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2291 o.z., když po dobu necelých 3 let nehradila žádné náklady spojené s bydlením. Na straně žalobce tak došlo k ochuzení, když musel hradit vyšší náklady spojené s bydlením, a to za situace, kdy přes pracovní týden nebyl takřka doma a jeho nemovitost obývala žalovaná. V jednání žalované, kdy se prokazatelně obohatila, nelze spatřovat ani žádný spravedlivý důvod. Naopak spravedlivé je, aby oba partneři hradili minimálně poměrně vzhledem ke svým příjmům náklady spojené s jejich společným bydlením. 3. Žalobce potom po poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. při jednání dne [datum] uvedl, že tyčový mixér koupil v době, kdy byli se žalovanou spolu, a to v prodejně v Chamu a jeho odcizení zjistil hned, když se vrátil domů, a to v první pátek v červenci 2021. Koncem června se žalovaná odstěhovala, když vyčkala až žalobce odjel do práce a objednala si stěhováky, aby jí s tím pomohli do auta. Žalobce vlastně provedl kontrolu toho, co zůstalo doma. Ihned si všiml, že zmizel tyčový mixér, byla vyměněna rychlovarná konvice, kdy žalovaná si vzala novou a nechala mu tam svoji starou, potom zmizely nějaké hrnce na vaření a deky, což všechno byly věci žalobce. Do jeho domu měla přístup žalovaná a jeho dcera. [příjmení] od domu mu žalovaná nevrátila. Hned, jak to zjistil, tak žalovanou během týdne či 14 dnů žádal o vrácení s tím, že ona sdělila, že mu nic vracet nebude, protože nic nevzala. Následně žalobce přijel za žalovanou do [obec], kvůli věcem, které mu vzala zašel i na policii, ale tam s ním nic nesepsali. Žalobce uvedl, že žalovaná měla starý tyčový mixér a vyměnila mu ho za ten nový. Žalobce potom ten starý tyčový mixér i starou rychlovarnou konvici nechal přede dveřmi bytu matky žalované. 4. Žalovanou s podanou žalobou nesouhlasila, navrhovala její zamítnutí a uvedla, že je pravdou, že žalobce je vlastníkem rodinného domu v [obec] [číslo] že je rovněž pravdou, že od července 2018 do června 2021 v tomto domě se žalobcem bydlela. Její známost se žalobcem trvala do konce roku 2020 a poté se rozešli a ona si hledala bydlení ve svém rodném kraji. Od žalobce odešla na konci června 2021. Žalobce sám žalované nabídl, aby s ním žila. Dokonce uvažovali o sňatku. Žádná domluva ohledně nákladů na bydlení v jeho domě mezi nimi uzavřena nebyla, natož pak, aby se domlouvali ohledně nějaké konkrétní částky, jak žalobce uvádí. Žalobce po celou dobu jejich vztahu trávil pracovní týden pracovně v Německu, nebylo neobvyklé, že domů dojížděl vždy na víkend 1x za 14 dnů. Žalovaná se starala o dům, hradila dle potřeby různé náklady, nakupovala jídlo, hygienu apod. Nikdy mezi ní a žalobcem nebyl spor o tom, co má kdo zaplatit, popř. co kdo komu dluží. Žili jako manželé. Poté, co se po vzájemné domluvě na konci roku 2020 rozešli, žalovaná ze své vůle počínaje lednem 2021 měsíčně začala přispívat na náklady na bydlení v jeho domě částkou 3 000 Kč. Považovala to za spravedlivé, neboť se rozešli, nežili spolu jako manželé, jako tomu bylo dříve, a proto nechtěla, aby na její přítomnost ze strany žalobce bylo dopláceno. Po odstěhování žalovaná byla oslovena právní zástupkyní žalobce, aby uhradila mimo jiné částku 93 000 Kč údajně za období jejího bezplatného bydlení v nemovitosti žalobce a dále k úhradě náhrady škody za nemovité věci, které žalovaná měla údajně žalobci z jeho domu odnést. Jednalo se o např. sekeru, přímočarou pilu, rychlovarnou konvici, pánskou bundu, byl zde uveden i tyčový mixér zn. Braun, který však jako jediná věc, byl uveden v žalobě. Žalovaná žalobci sdělila, že v rámci jejího bydlení v jeho nemovitosti ničeho nedluží a rovněž, že mu žádné věci patřící do jeho výlučného vlastnictví nezcizila. Žalovaná následně uvedla, že o nějakém uznání závazku k platbám nájemného z její strany nemůže být ani řeči, neboť do konce roku 2020 účastníci spolu žili v družském poměru a po jeho ukončení se sama žalovaná rozhodla přispívat žalobci na náhradu nákladů, neboť v jeho domě nadále žila. Následně při jednání dne [datum] žalovaná uvedla důvody plateb, které žalobci zasílala, když se jednalo o její podíl na provozu domácnosti, žalobce po ní peníze chtěl a ona mu je posílala, aby neřekl, že vše platí ze svého. Takto přispívala na pojistné za auto, na domácnost, peníze zasílala, protože žalobce je chtěl a označovala je tak, jak chtěl. V té době ji vůbec nenapadla, aby si psala, na co jsou tyto peníze určeny. Žalobce je chtěl, tak mu je posílala. 5. Okresní soud Plzeň-jih ve věci vydal dne 29. 12. 2021 elektronický platební rozkaz č.j. EPR 286909/2021-8, který žalovaná napadla včas podaným odporem. 6. Následně k námitce žalované o místní nepříslušnosti Okresního soudu Plzeň-jih, tento soud usnesením ze dne 27. 1. 2022 č.j. 6 C 22/2022-12 vyslovil svoji místní nep