6 C 87/2023-30 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 12. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 029,09 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 3. 11. 2020 dodávala žalovanému elektřinu. Za dodávky elektřiny realizované v období od 20. 10. 2021 do 30. 4. 2022 žalobkyně vystavila žalovanému fakturu č. 004105488669 ze dne 11. 5. 2022 na částku 11 029,09 Kč, která byla splatná dne 25. 5. 2022. Žalovaný však žalobkyni uvedenou částku neuhradil, přestože byl k tomu vyzván předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 23. 11. 2022, která mu byla odeslána na jím uvedenou adresu. Žalobkyně rovněž uvedla, že pohledávka vznikla až v období po úpadku žalovaného, nelze ji proto uplatnit v insolvenčním řízení a neplatí pro ni zákaz podle § 140c insolvenčního zákona. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě předložené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí ze dne 3. 11. 2020. Žalobkyně na základě této smlouvy dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Z předložené faktury za elektřinu č. 4105488669 ze dne 11. 5. 2022, kterou žalobkyně vystavila za dodávky v období od 20. 10. 2021 do 30. 4. 2022, byl zjištěn nedoplatek ve výši 11 029,09 Kč. Faktura byla splatná dne 25. 5. 2022. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni neuhradil, přestože byl k úhradě dluhu žalobkyní vyzván. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 23. 11. 2022 na adresu uvedenou ve smlouvě. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že v daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny podle ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), na jejímž základě žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovanému vznikla dle této smlouvy povinnost zaplatit za realizované dodávky sjednanou cenu. Žalovaný vystavené vyúčtování za dodanou elektřinu neuhradil a dostal se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu. Vedle nároku na zaplacení žalované jistiny tak žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Dnem následujícím po splatnosti vystavené faktury se žalovaný dostal do prodlení s její úhradou. Soud tedy uzavřel, že podaná žaloba je zcela důvodná, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 a § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 029,09 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 6. Žalobkyně ve svém návrhu požadovala přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 7 769,60 Kč, tj. nákladů řízení vyčíslených podle ust. §§ 7 a 13 advokátního tarifu. Jelikož se v tomto případě jedná o občanské soudní řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně tentýž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení dle ust. § 14b advokátního tarifu. Žalobkyně u zdejšího soudu opakovaně uplatňuje totožné nároky vůči žalovaným (např. se jedná o věc vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. EPR 92793/2020, 6 C 158/2021 či 6 C 49/2022). Jinak by případně mohla být hodnocena výše nákladů právního zastoupení v souvislosti s obhajováním uplatněného nároku v reakci na individuálně uplatněnou obranu žalovaného, avšak takové náklady zde vynaloženy nebyly, a proto nebyl důvod odchýlit se od aplikace ust. § 14b advokátního tarifu a soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 7. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 8. Pro úplnost soud dodává, že z veřejného insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že Krajský soud v Brně vede se žalovaným insolvenční řízení pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], s tím, že konec lhůty pro přihlášení pohledávek připadl na 17. 9. 2019. S ohledem na shora uvedené soud učinil závěr, že žalobkyně nemohla přihlásit do výše uvedeného insolvenčního řízení předmětnou pohledávku, vzniklou na základě porušení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 3. 11. 2020, která se stala splatnou dne 25. 5. 2022, tj. až po uplynutí lhůty stanovené insolvenčním soudem věřitelům k přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení vedeného s žalovaným. S ohledem na okamžik vzniku se tedy jedná o tzv. nový dluh, na který se nevztahují účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.