7 C 1/2023-25 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 22 605 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že účastníci mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 4 063 Kč, a to ve lhůtě do [datum]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě dokumentů předložených žalovaným a lustrací v příslušných databázích a dospěla k závěru, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Tento závazek vyplývající ze smlouvy však žalovaný nesplnil, když na úhradu svého dluhu doposud uhradil pouze částku ve výši 208 Kč, kterou žalobkyně započítala na smluvní pokutu. Vedle dlužné jistiny a poplatku požadovala žalobkyně po žalovaném i náklady vynaložené na odeslání upomínek (písemné výzvy ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]), a to ve výši 500 Kč za každou odeslanou upomínku podle čl. 2 smlouvy. Celková výše dluhu žalovaného tak činí 19 063 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od prvního dne prodlení, tj. od [datum] do [datum], když žalobkyně vymáhala smluvní pokutu pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Na smluvní pokutu ve výši 6 250 Kč byla žalobkyní započtena platba žalovaného ve výši 208 Kč, a proto žalobkyně požadovala po žalovaném v tomto řízení zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 042 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], avšak na svůj dluh nic nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně i její právní zástupkyně se z nařízeného jednání omluvily a souhlasily s tím, aby bylo ve věci jednáno v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání dne [datum] nedostavil. Teprve v den jednání zaslal soudu omluvu, v níž uvedl, že je v dlouhodobé pracovní neschopnosti, což lze ověřit na příslušném pracovišti [obec] správy sociálního zabezpečení. Jelikož žalovaný, ačkoliv je v dlouhodobé pracovní neschopnosti (dle svého tvrzení), zaslal omluvu až v den jednání, přestože mu předvolání k jednání bylo doručeno dne [datum] (tj. desátým dnem po uložení zásilky s předvoláním na adrese jeho trvalého pobytu [část obce a číslo], [PSČ] [obec]), a zároveň k žádosti nepřiložil potvrzení o pracovní neschopnosti, postupoval soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti žalobkyně, její právní zástupkyně i žalovaného. Je totiž na účastníkovi řízení, aby svoji omluvu řádně a včas doložil, a nelze žádat po soudu, aby si tvrzené skutečnosti ohledně nemožnosti účastníka dostavit se k jednání sám zjišťoval. Pokud je žalovaný skutečně v dlouhodobé pracovní neschopnosti, měl se omluvit mnohem dříve. 4. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti: -) ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], všeobecných obchodních podmínek žalobkyně a výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně zápůjčku ve výši 12 500 Kč, a to převodem na účet žalovaného označený ve smlouvě. Tato částka byla na účet žalovaného převedena dne [datum]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 4 063 Kč nejpozději do [datum]. Pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazků ze smlouvy bylo v čl. 2 smlouvy sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Kromě toho je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném účelně vynaložené náklady, a to mimo jiné za odeslání jednotlivé písemné (listinné) upomínky částku 500 Kč; -) z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného k zaplacení dlužné částky; -) z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 5. Na základě provedeného dokazování má soud za zcela prokázané, že žalobkyně disponuje pohledávkou za žalovaným, přičemž právním důvodem pohledávky byla smlouva o úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 12 500 Kč a žalovaný byl povinen jí je vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 063 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh žalobkyni uhradil pouze částku 208 Kč, kterou žalobkyně započítala na úhradu smluvní pokuty. Dále žalovaný již ničeho neuhradil, přestože byl k tomu žalobkyní opakovaně vyzýván, a to upomínkami ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] a dále předžalobní výzvou ze dne [datum]. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 7. Ve světle výše uvedených ustanovení právních předpisů a provedených listinných důkazů lze vyslovit závěr, že žaloba byla ve své převážné části důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přestože smlouva byla označena jako smlouva o zápůjčce. Smlouvu bylo třeba posoudit dle jejího obsahu, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy je spotřebitelský úvěr. Žalobkyně své povinnosti ze smlouvy splnila a poskytla žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný své povinnosti dle smlouvy nesplnil, jelikož poskytnuté peněžní prostředky, s výjimkou platby ve výši 208 Kč, žalobkyni nevrátil. Vedle žalované jistiny a smluvního poplatku vzniklo žalobkyni právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů za některé odeslané upomínky. Dále má žalobkyně právo na zaplacení požadovaného úroku z prodlení, jehož výše je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Protože žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 17 563 Kč (jistina 12 500 Kč, poplatek 4 063 Kč a poplatek za dvě upomínky ve výši 1 000 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 563 Kč od [datum] do zaplacení soud shledal důvodným, výrokem I. tohoto rozsudku žalobě v této části vyhověl. 8. Co se týká nároku žalobkyně na zaplacení poplatků za zaslané výzvy k zaplacení, přiznal soud žalobkyni nárok na zaplacení pouze dvou výzev ve výši 500 Kč. Ohledně zbývajících tří výzev soud žalobu zamítl z důvodu zjevného zneužití práva ze strany žalobkyně, které dle § 8 občanského zákoníku nepožívá právní ochrany. Je totiž zcela evidentní, že žalobkyně neposílala další výzvy žalovanému z důvodu, aby žalovaný svůj dluh zaplatil, ale pouze z důvodu, aby si žalobkyně uměle navýšila poplatky za zaslané výzvy, které pak bude požadovat po žalovaném v rámci občanskoprávního řízení, což je zřejmé i z toho, jak brzy po sobě byly jednotlivé výzvy zasílány. Soud je toho názoru, že stačí jedna, maximálně dvě zaslané výzvy, aby bylo zřejmé, zda žalovaný svůj dluh uhradí či nikoliv. Další výzvy jsou již nadbytečné, a ze strany žalobkyně se tedy jednalo o evidentně neúčelný postup. Navíc zde následovala ještě předžalobní upomínka, kterou soud žalobkyni rovněž přiznal. Proto tedy soud ohledně částky 1 500 Kč za tři zaslané výzvy žalobu zamítl (výrok II.). 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch. Náklady řízení na straně žalobkyně ve výši 2 205 Kč představ