7 C 63/2022-32 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 18 360 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobní návrh odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit původní věřitelce spolu s jistinou úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 360 Kč, poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný do okamžiku postoupení pohledávky uhradil pouze 3 240 Kč. Žalovaný tak dluží na jistině částku 12 000 Kč, na dlužném poplatku za administrativní činnost 2 280 Kč a na dlužném poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 080 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností k témuž dni, původní věřitelka postoupila pohledávky za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně tedy po žalovaném požadovala dlužnou jistinu ve výši 12 000 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 6 360 Kč, úrok ve výši 24,57 % ročně z částky 12 000 Kč za období od [datum] do [datum] kapitalizovaný částkou ve výši 2 547,09 Kč, a dále pak od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč, za období od [datum] do [datum] kapitalizovaný částkou ve výši 855,25 Kč, a dále pak od [datum] do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, žalovaný však neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je státním občanem Bulharska, kde má rovněž trvalý pobyt, a současně se v projednávané věci nejedná o výlučnou příslušnost dle čl. 24 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Brusel I bis“), přistoupil procesní soud k přezkoumání své mezinárodní příslušnosti k projednání věci ve smyslu čl. 28 odst. 1 Brusel I bis (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1926/2020). Protože v projednávaném sice byl předmětem smlouvy spotřebitelský úvěr, avšak nešlo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu čl. 17 Brusel I bis, bylo na místě aplikovat čl. 7 odst. 1 Brusel I bis, podle něhož je rozhodné místo, kde byly služby žalobkyní žalovanému poskytnuty, k čemuž došlo na území České republiky. S ohledem na právě uvedené tak byly soudy České republiky příslušné o věci rozhodnout ve smyslu nařízení Brusel I bis a rozhodné právo je české s ohledem na čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 4. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. se žalovaný nevyjádřil a žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. 5. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti: -) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne [datum] a karty zákazníka soud zjistil, že původní věřitelka půjčila žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy částku 12 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 2 400 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, celkem tedy částku 21 600 Kč, původní věřitelce vrátit v 60 týdenních splátkách po 360 Kč; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni; -) z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitelka vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni; -) z předžalobní upomínky ze dne [datum] a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho celkového dluhu. 6. Na základě provedeného dokazování má soud za zcela prokázané, že žalobkyně disponuje pohledávkou za žalovaným, kterou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek od původní věřitelky, přičemž právním důvodem postoupené pohledávky byla smlouva o spotřebitelském úvěru. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný byl povinen jí je vrátit spolu s úhradami za služby ve výši 9 600 Kč. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil, když původní věřitelce neuhradil na jistině 12 000 Kč a úhradách za služby 6 360 Kč, čímž se dostal do prodlení. <i>7. Podle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.</i> <i>Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 8. Ve světle citovaných ustanovení soud posoudil po právní stránce žalobu ohledně nároku ze smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru jako důvodnou. Původní věřitelka splnila své povinnosti ze smlouvy o zápůjčce, když žalovanému poskytla peněžní prostředky. Naopak žalovaný svůj díl závazku ze smlouvy řádně nesplnil, jelikož poskytnuté peněžní prostředky se sjednaným úrokem a poplatky původní věřitelce řádně nevrátil. Žalovaný nezaplatil částku 12 000 Kč na jistině a část poplatku ve výši 6 360 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svých peněžitých závazků ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, za což je po právu sankcionován úrokem z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Původní věřitelka následně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou a zavázal proto žalovaného k úhradě dlužné částky spolu s úroky a se zákonnými úroky z prodlení. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch. Náklady řízení ve výši 2 252 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení v celkové částce 1 452 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 900 Kč dle § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování