8 C 122/2023-63 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 24.3.2023 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 16 399 Kč s úroky z prodlení, jakožto dluhu z úvěru poskytnutého žalovanému žalobkyní právním předchůdcem žalobkyně. když spolu prostřednictvím elektronické komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, za sjednaný poplatek 3 233 Kč, vše bylo splatné do 26.5.2022 Žalobkyně svému závazku dostál, když dne 15. 12. 2015 žalované poskytnul sjednaný úvěr, a to bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaný však svůj dluh nesplatil, přestože k tomu byl opakovaně upomínán. žalobkyně požadovala rovněž náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřila a žalobkyně vyjádřila s takovým postupem soudu souhlas v samotném návrhu). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci nenařizoval jednání, přičemž věc rozhodnul na základě předložených listinných důkazů. 4. Z doložené smlouvy o zápůjčce, dodatku, upomínek a výpisů z účtu žalovaného, soud zjistil a má za prokázané, že žalovaný, jakožto spotřebitel, a žalobkyně dne 3.2.2022 uzavřeli smlouvu o úvěru podle ust § 2395 o.z. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 1 100 Kč, a to bezhotovostně, bankovním převodem na účet č. [bankovní účet], žalovaný se poskytnuté prostředky zavázal vrátit do 30 dnů spolu s poplatkem ve výši 340 Kč. Dodatkem z 27.3.2022 bylo dohodnuto navýšení zapůjčené částky o dalších 8 900 Kč za poplatek 2 893 Kč. Celková půjčka tak činila 10 000 Kč a poplatek 3 233 Kč. Vše mělo být splatné do 26.4.2022. 5. Výpisem z účtu žalovaného bylo prokázáno, že žalobkyně svému závazku dostála, když dne 3.2.2022 žalovanému na výše uvedené číslo účtu zaslala částku 1 100 Kč a dne 28.3.2022 8 900 Kč. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nerozporoval, je zřejmé, že žalovaný poskytnuté prostředky nesplatil. 6. Z předložených listin není zřejmé, žalobkyně zkoumala či nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, přičemž žalobkyně v žalobě sdělila, že si vyžádala informace o jeho poměrech, které byly zaevidovány do jeho zákaznické karty. Přes výzvu však zkoumání úvěryschopnosti nedoložila. 7. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet částku celkem 10 000 Kč, aniž by bylo prokázáno, že by řádně prověřila jeho úvěruschopnost, tedy zejména její příjmy a výdaje, ale též další skutečnosti ovlivňující finanční situaci žalovaného. Žalovaný uvedené prostředky nevrátil. 8. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný pouze z části. Předmětnou smlouvu o zápůjčce totiž soud shledal absolutně neplatnou, když z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované odporuje čl. 8 a čl. 23 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2008/48/ES účinné od 21.6.2008. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021 a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ve věci). 9. S ohledem na neplatnost předmětné smlouvy soud finanční prostředky poskytnuté žalované posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 10. Žalovaný je povinen vydat předmětné bezdůvodné obohacení, tj. získané finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, žalobkyni. Jelikož tak neučinil, přestože k tomu byl vyzýván, dostal se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 o.z. Soud tedy rozhodl o povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v pl.zn., a to vždy ode dne následujícího po dni poskytnutí těchto prostředků (výrok I.). 11. Návrh žalobce zbývajících požadovaných částek, představujících poplatek za zápůjčku (spotřebitelský úvěr) a náklady na upomínání, byl vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce zamítnut (výrok II.). 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 61 % (žalobě bylo vyhověno co do 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení na místo požadovaných 16 399 Kč s příslušenstvím); z 39 % byla žaloba zamítnuta - v tomto rozsahu tedy byla úspěšná žalovaná a o tato procenta je třeba snížit nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 22 % Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), hotové výdaje ve výši 300 Kč za uvedené tři úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., tj. celkem náklady řízení ve výši 2 200 Kč. Při výpočtu nákladů řízení žalobkyně soud vycházel ze snížené sazby dle § 14b a.t., když žaloba byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném žalobkyní, resp. jejím právním zástupcem za žalobkyni, opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (u zdejšího soudu byly takto podány návrhy např. pod sp.zn. 7 C 58/2023), předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů. Celkové náklady řízení ve výši 2 200 Kč je žalovaný žalobkyni povinen nahradit z 54,8 % (viz výše), tzn. je povinna žalobkyni nahradit na nákladech řízení částku 484 Kč, a to podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).