8 C 301/2022 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 1.8.2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 13 171,28 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] [IČO] (dále též„ původní věřitel“ či„ banka“) byla dne 20.12.2004 uzavřena smlouva o vedení běžného účtu a následně smlouva o kontokorentním úvěru Flexi credit. Žalovaný překročil povolený úvěrový limit, čímž na běžném účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek. Ten banka žalovanému umožnila uhradit ve splátkách, avšak žalovaný ji nesplácel řádně a včas. Proto byla pohledávka ke dni 29.8.2005 zesplatněna, a to ve výši 13 171,28 Kč, která se dále dle smlouvy úročila úrokem ve výši 30 % ročně a zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný ani po zesplatnění úvěru ničeho neuhradil, později byla tato pohledávka postoupena žalobkyni. Jelikož ani té žalovaný ničeho nezaplatil, přestože byl k tomu vyzýván, obrátila se žalobkyně se svým nárokem k soudu. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (účastníci se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřili). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 20.12.2004, z všeobecných podmínek, ročních úrokových sazeb a z korespondence mezi účastníky soud zjistil, že původní věřitelka vedla pro žalovaného běžný účet, u kterého byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky do povoleného limitu pod úrokovou sazbou 30 % ročně. Žalovaný porušil smluvní povinnosti, když mu na běžném účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek. Jelikož nepovolený zůstatek nedoplatil ani v dodatečné lhůtě, banka dlužnou částku zesplatnila ke dni 29.8.2005 a žalovaného vyzvala k úhradě do 8.9.2005. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 18.6.2019, souvisejícího seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení úhrady sjednané za toto postoupení soud zjistil a má za prokázané, že banka předmětnou pohledávku ve výši odpovídající žalobním tvrzením postoupila žalobkyni. 6. Jak je zřejmé z oznámení o postoupení pohledávky a souvisejícího poštovního podacího lístku, banka postoupení pohledávky žalovanému oznámila. Předžalobní výzva a související poštovní podací lístek pak dokládají, že rovněž žalobkyně žalovaného upomínala k úhradě předmětného dluhu. 7. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci: žalovaný si v roce 2004 u původního věřitele založil běžný účet, na kterém měl povolen tzv. kontokorent s úrokem ve výši 30 % ročně. Žalovaný překročil sjednaný limit, čímž mu vznikl nepovolený debetní zůstatek. Takto vzniklý dluh nedoplatil i přes opakované výzvy ani původnímu věřiteli, ani žalobkyni, jíž byla pohledávka v roce 2019 postoupena. Výše předmětného dluhu odpovídá žalobním tvrzením. 8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu má soud za to, že žaloba je důvodná. Mezi původní věřitelkou a žalovaným byla sjednána smlouva o (kontokorentním) úvěru podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen„ obch. zák.“), který se v daném případě uplatní podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. ve spojení s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný tak byl povinen původnímu věřiteli – bance, vrátit finanční prostředky poskytnuté prostřednictvím kontokorentu, přičemž byla prokázána výše jistiny v částce 13 171,28 Kč. V této výši byla pohledávka platně postoupena žalobkyni, a to podle § 1879 a násl. o.z. Podle § 502 odst. 1 věty první obch. zák. je žalovaný povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši (tj. ve výši 30 % ročně z dlužné částky). Povinnost hradit též zákonný úrok z prodlení z dlužné částky pak pro žalovaného vyplývá z ust. § 517 odst. 1 věty první zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč.zák.“), resp. § 1968 a § 1970 o.z.; výše úroků z prodlení přitom vyplývá z nařízení vlády č. 142/1994 Sb., resp. 351/2013 Sb. a odpovídá žalobním tvrzením. 9. Jelikož soud shledal podanou žalobu po právu, v plném rozsahu jí vyhověl. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náklady řízení ve výši 2 252 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši celkem 800 Kč a náklady právního zastoupení v celkové částce 1 452 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen„ a.t.“, za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka) a z částky 252 Kč jako náhrady daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Soud rozhodl o nákladech řízení ve snížené výši podle § 14b a.t., jelikož předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a řízení bylo zahájeno návrhem podaném na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (srov. např. spory vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 11 C 20/2023, 12 C 15/2023). Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 11. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.