8 C 83/2023-28 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 1.11.2022 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 551 Kč s příslušenstvím představující dluh z úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 14.3.2022 (smlouva byla uzavřena elektronicky přes webové rozhraní žalobkyně, které se nachází na internetové adrese [webová adresa]). Na základě jmenované smlouvy žalobkyně žalované poskytla bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit uvedenou částku spolu se sjednaným úrokem a poplatky do 30 dnů. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého dluhu, za což jí byla žalobkyní účtována smluvní pokuta 200 Kč a rovněž účelně vynaložené náklady za upomínání ve výši celkem 300 Kč, sjednané poplatky a poplatek za prodloužení splatnosti korunovým odkladem. žalovaná uhradila žalobkyni celkem 2 Kč, z toho 1 Kč pro doložení svého účtu, částku 1 Kč dne 19.5.2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaná se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřila). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkaz formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníkem, kopií občanského průkazu žalované, výpisem o platbě, výpisem čerpání, splátek a úhrad, výzvami, podacím archem, předžalobní výzvou, z nichž zjistil, že žalována uzavřela dne 14.3.2022 úvěrovou smlouvu, a to dálkovým způsobem, byla jí poskytnuta částka 10 000 Kč, a to převodem na účet žalované dne 13.4.2022. Žalovaná se dostala do prodlení, byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Následně jí byla vyúčtována pokuta a smlouva byla ukončena. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 2 Kč, a to dne 13.4.2022 a 19.5.2022, vždy po 1 Kč. 5. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný pouze z části. Předmětnou smlouvu o zápůjčce totiž soud shledal absolutně neplatnou, když z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované odporuje čl. 8 a čl. 23 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2008/48/ES účinné od 21.6.2008. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021 a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ve věci). Žalobkyně sice prověřovala žalovanou v různých registrech, nicméně nijak si nenechala doložit jí tvrzený příjem a zkoumání tak v celku soud pokládá za nedostatečné. 6. S ohledem na neplatnost předmětné smlouvy soud finanční prostředky poskytnuté žalované posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a přiznal k úhradě částku 9 999 Kč s tím, že úhradu částky 1 Kč před uzavřením smlouvy pokládá soud nikoliv za úhradu zaslané částky, ale označení účtu, kam má bát platba zaslána. Žalovaná tedy po poskytnutí částky 10 000 Kč uhradila žalobkyni pouze dne 19.5.2022 1 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 7. Úrok z prodlení pak soud přiznal ode dne následujícího po poskytnutí částky žalované (§ 1970 obč. zák. č. 89/2012 Sb.), jehož výše vyplývá z vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to ode dne poskytnutí částky 10 000 Kč se zohledněním částečné úhrady 1 Kč dne 19.5.2022. 8. Podle ust. 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Tyto představují soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 900 Kč (tři úkony po 300 Kč, § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů zejména vyhl.č. 120/2014 Sb., převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzva), hotové výdaje 300 Kč (tři úkony po 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Tyto náklady je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval. Přes částečné zamítnutí žaloby soud náklady řízení nekrátil, neboť byly přiznány náklady snížené podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.